Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jistota x láska

25. 03. 2002

1112

Autor

Akte

Láska

Kdo ji nemá zoufale po ní touží, i když by to třeba nikdy ani za nic a nikomu nepřiznal.

A pak, když už ji konečně získá, je šťastný - alespoň po nějaký čas.

A když tenhle čas uplyne?

Ztratí ji.

Ztratí ji sám, svým přičiněním, svou nedbalostí, svou lhostejností, svou leností a pohodlností. Vždyť co je snazší než polevit v pozornostech, přestat se snažit být lepší, protože proč? Pro toho člověka, kterého vídá již tak dlouho každý den, zná jeho myšlenky mnohdy ještě dřív, než tomu druhému přijdou na mysl? To pak i ten nejsvědomitější a nejoddanější člověk snadno podlehne falešnému pocitu vlastní neodolatelnosti a nepostradatelnosti pro toho druhého. Blázen jeden!

A tak jistota poprvé zabila lásku.

A nebo ji ztratí, protože se ze stálého citu onen nádech dobrodružství, objevování nového, jiskření, kroužení kolem sebe, nejistota, zda ano nebo ještě ne…

Lovec uspěl, kořist podlehla, co s ochočenou laní, co s mrtvým zajícem?

Jinými slovy, když už konečně nastane „ano“, následuje jej ve více či méně těsném závěsu „no tak dobře“, posléze „když tedy chceš“ až po „raději bych si dala čokoládu“..

A tak jistota podruhé zabila lásku. Jistota, že tohle samé a nic nového na nás čeká zítra, pozítří a třeba i za tři roky…

Anebo ji ztratí naopak přílišnou a hlavně nevítanou péčí a nechtěnou starostlivostí.

Každý má svou představu o ideálním protějšku, jenže ona ta slečna, kterou si vodíte již nějaký měsíc po svém boku, není tou vysněnou ideální osůbkou, ale probůh, že on je to snad jen člověk a dokonce má i sem tam nějaké chyby!

Ale to přece vůbec nevadí, vždyť od toho jste tu vy. Není nic jednoduššího než správným vedením a vlastním příkladem ukázat správnou cestu „milované“ osobě a nezřídka kdy za to ještě očekáváme od jmenované vděk a díky.

Jenže ono se často nedostaví ani jedno ani druhé. Tudy totiž také cesta nevede. Nelze vzít kohokoli, věnovat mu lásku a pak se jej snažit vměsnat do jakési „ideální“ formy. Totiž kde se vlastně vzala ta jistota, že právě my víme to, co je správné, pro toho druhého nejlepší a co mu zaručeně prospěje?

A tak jistota potřetí zabila lásku.

Jenže, která ztráta bolí nejméně?

Jen ta, která se nekonala…

Dvoukvitek

01. 04. 2002

Dát tip

Akte asi máš pravdu.. ale jak by to asi vypadalo z druhé strany? měj se krásně

Akte

31. 03. 2002

Dát tip

S: Byl napsán přesně na to, co tam nyní je. Díla se dají měnit za pochodu, ale já to nedělám, protože myslím, než sem něco dám.

S

31. 03. 2002

Dát tip

Akte: je mozne, ze je to nejaky vtip kohosi jineho, ale to, co ctu ted a to, co jsem pomoci copy-paste predelaval, jsou dva uplne jine texty. Jestli se Ti to nezda, pak a) explorer mi zobrazuje neco jineho, nez tam je napsano b) nekdo jiny predelal Tve dilo, kdyz se nalogoval jako Akte, pravdepodne nekdo, kdo zna Tve heslo c) nekdo mi v prubehu operace ctrl+C ctrl+V podstrcil jine dilo d) deje se tu neco podivneho Nemusime se vsak o tom prist. Vzhledem k tomu, ze :) od Pilgrima muzes ozelet, navrhuji Ti smazat toto dilo i s naslednymi komentari - a vlozit ho, jako dilo nove. Slibuji, ze k nemu nic nenapisu. S

S

31. 03. 2002

Dát tip

A uz je to tu zas, navrat k puvodnimu textu. O jake divy se tu deji bez vedomi autora? Opravdu zvlastni. Ze by duch Pismaka???

Akte

28. 03. 2002

Dát tip

..velmi "inspirující" co chtěl autor říct? že mu jde psaní lépe? že mám na víc? že to mám radši zabalit a honem rychle s ostudou utéct? ...možná by pomohla jiná přezdívka. Nebo jiná existence v jiném čase a v jiném světě? příliš mnoho otázek pro jednoho malého rorýse..

S

28. 03. 2002

Dát tip

Akte, jak se Ti podarilo zmenit dilo, ke kteremu jsem psal svoji antitezi? To jde, ponechat diskusy k dila a pritom jej zmenit??? Pokud ano, potom chci svou pripominku dat pryc, protoze ted to ztraci jakoukoliv pointu!!! (ktera mohla byt spatrena treba v tom, ze se napise dilo treti, syntezove!) Takze jeste odpovedi: ...velmi inspirujici - k tomu, aby si sve dilo predelala, tak to rozhodne tak mysleno nebylo. ...autor chtel rici? ze zalezi na uhlu pohledu ...ze mu jde psani lépe? Kdyby jsi nechala sve dilo bezezměny - bylo by zrejme, ze jsem provedl cisty plagiát - de facto poctu autorivi tim, ze jsem napsal tymyz slovy opak ...ze mam na vic? Me se puvodni verze libila vic...mnohem ...ze to mam radsi zabalit? Vubec ne, na koho bych se tu potom tesil??? ...možna jina prezdivka? Snad neni tak zle... uf, jsem zdrcen.

S

28. 03. 2002

Dát tip

Tak dobrá, už vim, že se dá dílo měnit za pochodu... přesto, nebo spíš právě proto, odmítám svůj přízpěvěk z 26.3. umístěný zde. Byl napsán jako reakce na něco úplně jiného a tak žádám, aby byl a) nebrán vážně b) smazán c) nikdy nenapsán

S

26. 03. 2002

Dát tip

Kdo ji nemá zoufale po ní touží, i když by to třeba nikdy ani za nic a nikomu nepřiznal. A pak, když už ji konečně získá, je šťastný - alespoň po nějaký čas. A když tenhle čas uplyne? Ztratí ji. Ztratí ji sám, svým přičiněním, svou nedbalostí, svou lhostejností, svou leností a pohodlností. Vždyť co je snazší než polevit v pozornosti, přestat se snažit být lepší, přestat si myslet, že už tak zůstane napořád? Pro člověka, kterého vídá již tak dlouho - každý den při pohledu do zrcadla, zná jeho myšlenky mnohdy ještě dřív, než je ve slovech vysloví, to pak i ten nejsvědomitější člověk snadno podlehne falešnému pocitu vlastní neochvějnosti. Blázen jeden! A tak láska poprvé zabije jistotu. A nebo ji ztratí, protože se ze stálého bezpečí vytratí onen nádech dobrodružství, objevování nového, jiskření, kroužení kolem sebe sama, otázka nejistoty, zda ano nebo ne… Proč se bát lišky, která stokrát běžela pomaleji? Jinými slovy, když už si jednou člověk konečně může říct - „ano", jsem svobodný, následuje jej ve více či méně těsném závěsu „no tak dobře“, posléze „proč ne“ až po „raději bych si dal čokoládu, ale ...“ A tak láska podruhé zabije jistotu. Jistotu, že tohle samé a nic nového na nás už nečeká zítra, ni pozítří a třeba ani za tři roky… Jenže nic není tak jednoduché. Potřetí ji ztratí proto, že se pokusí vytvořit více, než jen pouhé spolubytí. Kde vlastně se ale vzala jistota, že právě my víme to, co je správné, pro toho druhého nejlepší a co i nám zaručeně prospěje? A tak i potřetí láska zabije jistotu. Jenže, která ztráta bolí nejméně? Jen ta, která se dvakrát promění ve svůj opak.

pilgrim

25. 03. 2002

Dát tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

Jistota x láska

Autor

Sdílení