Láska na klíčku

Dnes tak jako každý večer

dívka kroky věž rozezněla

klíčkem celu otevřela

odsouzenci krmi nesla.

 

Krásná potisící zvedla tvář

před jinocha položila tác

s miskou, kalichem i svícnem.

 

Jen co louči uchopila

k odchodu se hotovila

železnými vraty -

jinoch celou touhu života

do dlaní vzal

a dívku políbil

letmo - spoután okovy.

 

Lásko moje -

miluji tě

dej mi paže svoje bílé

i krásu tváře mladé

toužím slíbat perly rosy

co zdobí tvojích očí řasy

pojď, ráno spolu utečeme

nežli kohout zakokrhá -

nikdo se nic nedozví.

 

Schůdek po schůdku

slovíčko po slůvku

až ke klíčku

na řetízku

co dívka nosí u srdce.

 

Horké paže

už jsou volné

i žár lásky v očích uvězněných

mezi čtyřmi zdmi vysoké věže.

 

Láska

voní pokaždé

znovu a znovu

jako zázvor planý

jako tymián v dlaních.

 

Ráno bylo pozdě k modlitbě

za odpuštění u Otce

pro hřích lásky noci

za oba.

 

Žalář zamčený prázdnotou čněl

až sám kat děvčeti dveře otevřel.

To ráno poprava se konala -

vězeň měl kutnou zahalenou tvář.

---