Můra a plamen

Pod tíhou stránek, jež políbil čas
rozjímám opojen absinthovou vílou
nad slovy umělců, jimž ústa i hlas
za léta zetlel pod temnou hlínou

Na stole leží lucerna železná
svíce hoří a minuty plynou
v pokoji mlhavém žal stíny rozlévá
ve zhoubném objetí šedavou realitou

Lucerna vrhá tajemný jas
jež slabounce do šera svítí
však noční motýl zas a zas
z tíživé temnoty svého bytí
snaží se za světlem, tak hřejivě planoucím
snaží se za světlem uprchnouti

Světlu vstříc se rozletěl
tvor v temnotách bdící
v tu chvíli ale nevěděl
jaký žár skrývají plamínky svící...

Temný plášť smrti zahalil motýla
jak snadno, jak rychle a náhle
se umírá...
Smrt přijde a znamení nedává
se spálenými křídly naděje uvadá
Naděje na to, že sny šťastně se naplní, 
však zůstal jen klam a lživé mámení...

Na stole leží lucerna železná
svíce hoří a minuty plynou
ďábel se směje a anděl omdlévá, 
když křídla motýlů v plamenech hynou...