Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sev zamlženým zrcadle
Autor
agáta5
byla staré dítě
v dlaních jí cinkaly prstýnky
příliš velké na hubnoucích prstech
a tak je svázala červenou mašlí
pověsila na skobu v předsíni
schoulila se mi do náruče
já ji hladila po stříbrných vlasech
ze kterých odpadával sníh
venku vyhrávala kapela
bubínek se napínal k prasknutí…
byla i stará vrána
ochočená životem
s hlavičkou bez zobáku
se stříbrným plíškem na noze
se choulila u mé postele
já jí sypala zrní
a ona ho strkala pod křídla
v rozmazaných stopách křupaly prstýnky…
pak přišlo jaro
v koupelně jsem smazala naznačená písmena
její rtěnku
a rány na výčitce
14 názorů
Evženie Brambůrková
12. 08. 2016Dnes si nechám své dojmy jen pro sebe. /T
Adriana Bártová
12. 08. 2016je to tak krásné, že nemám slov, T****
return-of-ca-2
12. 08. 2016*
strašně se mi líbí, jak si každý dosadí to svoje a dneska jste se mi tady sešli všichni se stejným :) je to milý, díky vám tahle báseň dostává úplně jiný obrysy :))
ale není to o někom jiným, je to pořád schizofrenní povídání s jedním a tím samým člověkem, kterej kouká do toho zrcadla a je zároveň stará vrána a starý dítě a a a ...
och...moja maminka odišla túto jar:(
Hovorila, že sme si vymenili úlohy, ona sa stala mojim nemohúcim dieťaťom, o ktoré sa starám...
***
blacksabbath
12. 08. 2016smutné...smutné.......moc hezky napsané.................*/**