Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sněhové pusinky

14. 09. 2016
11
37
1096
Autor
IQ nick

Sněhové pusinky
(léto 2015)

 


Od rána se mi nepodařilo tu myšlenku vypudit z hlavy. 
Co se dá dělat. Člověk prostě musí někdy podlehnout. Největší potíž vidím s těma pusinkama.

Na cestě domů důkladně prošmejdím Tesco, dvě večerky, zastavím se i v pekárně, ale po sněhových pusinkách ani vidu. 
Jak to ta Dita mohla takhle splácat dohromady? V létě nejsou k sehnání pusinky a v zimě zase dobrý jahody.

„Teď v červnu?“ vykulí na mě oči prodavačka vyhlášeného cukrářství v centru. 
Kouká se na mě, jakoby mně z uší rostly zelený chapadýlka. Nána! Mám chuť na jahody se šlehačkou a sněhovýma pusinkama a ano, je léto. Co je na tom tak divnýho?

Kupuju jahody a rozladěně nasedám na svůj městský náklaďáček. Po třech kilometrech příliš rychlé jízdy se uklidním a rozhodnu se, že dnes ze sebe udělám blbku ještě jednou.
Zkusím cukrárnu u nás na konečný. V zapadlým krámečku, by možná pár zapomenutých pusinek vyčarovat mohli.

Prostor před cukrárnou zabraly dvě ošuntělé figury. Takoví ti vysušení týpci, co jsou živí jen z piva a cigaret, ale tihle se snaží mít obojí pod kontrolou. Proto taky přece vysedávají před cukrárnou a ne v hospodě! Na stolku před nimi se povaluje několik lahví od piva, popelník, krabička cigaret, noviny, na novinách zapalovač. Labužnicky pokuřují a mlčí.

Kolo pro jistotu zamykám k zábradlí a rychle kolem nich proklouznu dovnitř.

„Dobrý den.“
„Dobrý den,“ odpoví žena za pultem a vyčkávavě se na mě zadívá.
„Já mám trochu nezvyklý přání,“ začínám zlehka, „teda pro tuhle roční dobu.“
Unaveně zašedlá pětapadesátnice nepatrně nadzvedne levé obočí a čeká.
„Víte, já sháním sněhový pusinky.“ 
Ve vteřině ožije jakýmsi vnitřním sluncem.
„A nechcete to náhodu do toho dezertu s jahodama, jak to včera měla v televizi ta Dita?“
„Jo, to chci.“
„No to se vám nedivím! Já jsem si to hned musela udělat, jak to vypadalo lákavě. A bylo to vopravdu fantastický! Ty pusinky tam udělaj takový jako křupavý ... bublinky nebo co, no prostě ňamka. My sme to s mužem snědli na posezení všechno! Hotová samožerka, to vám řeknu. Letos se zrovna urodilo tolik jahod, že už ani nevíme co s nima. Muž je pěstuje na zahrádce a už sme trochu přejahodovaný, věříte? No tak jsem byla ráda, že vyzkouším něco novýho, člověka už nebaví jíst furt to samý. Mám je srovnaný ve špajzu.“

Panebože! S tou svou neschopností skákat lidem do řeči už vážně budu muset něco dělat.
„To si určitě udělejte, to vám můžu vřele doporučit. Ani se tam nemusí dávat ta šťáva z granátovýho jabka! Já jsem to udělala bez toho a bylo to taky dobrý. Možná by to s tou šťávou ani tak dobrý nebylo. Lepší jahody se šlehačkou jsem v životě nejedla!“
„Ráda věřím, já na to mám taky od včerejška chuť. Ale nikde nemůžu sehnat ty sněhový pusinky.“
„No jo, ty pusinky. My jsme měli jedny, poslední. Ale, víte, když my jsme je včera snědli.“

Navzdory zklamání mě cukrářčin smysl pro pointu upřímně rozesměje. 
Úplně ji chápu. Kdybych já byla majitelkou cukrárny a měla včera večer po ruce poslední sněhový pusinky, taky bych dnes už neměla co prodávat. 
„No tak to se nedá nic dělat. Aspoň vím, že to je fakt tak dobrý, jak to vypadalo. Tak na shledanou.“
„No, to mě mrzí, že vám nemůžu pomoct. Ani nevím, kam bych vás poslala. Kdybysme to s mužem aspoň všechno nesnědli, mohla bych vám dát aspoň ochutnat.“
„S tím si nelamte hlavu, ale děkuju.“
„Tak na shledanou.“

 

„Nashle,“ otočím se a loudám se ven.
Tyhle pořady o vaření by snad měli zakázat. Nebo by aspoň během vysílání mělo dole běžet opakovaný varování ministerstva zdravotnictví: Přežírání škodí zdraví!
Ale pochybuju, že by to někoho z nás odradilo.

„Počkejte,“ zaráží mě, když už chci otevřít dveře, “teď mě napadá, že možná máme ještě nějaký pusinky ve skladu. Ale byly by od Vánoc.“
„To by mi nevadilo,“ otáčím se zpátky s novou nadějí.
„Já bych tam pro ně došla, kdybyste si je vzala.“
„No, já bych chtěla jenom jedny, tak jestli to je problém, tak to nechte bejt.“
„Né, já se tam podívám. Ale bude to chvíli trvat.“
„Na sněhový pusinky si ráda počkám.“
Pobaveně se zasměje, odkudsi vyloví těžký svazek klíčů a vpluje za závěs.


Popojdu k skleněné vitríně a pozorně studuju vystavené laskominky.
Větrník, bombička, pražská koule, kávové zrno, ovocný košíček, griliášová trubička ... mohlo by něco z toho nahradit jahody s pusinkama? Těžko. Chutím neporučíš! 
No co, když nebudou mít pusinky, tak udělám klasiku. Jahody se smetanou budou taky dobrý.

Nad dveřmi se rozklinká zvonek.
Ohlédnu se.
Do cukrárny vejde vyzáblý pijan, jeden z těch dvou, co se usadili před cukrárnou. Podívá se na mě pohledem, který nedokážu rozklíčovat a pak rázným krokem dojde až k pultu a plynulým pohybem přehne celý trup přes pult.
„Pani,“ volá na celou cukrárnu. „Haló, pani!“
„Paní za chvíli přijde,“ snažím se pobudu uklidnit, ale zdá se, že mě vůbec nevnímá.
Dál umanutě hypnotizuje žlutý závěs a huláká: “Haló! Halo, pani!“
„Vona je pani asi zaběhnutá,“ vysvětluje závěsu, „chodí kouřit,“ žaluje.

Stojím v rohu cukrárničky a s rostoucím údivem sleduju jeho počínání. Uvažuju, jestli není na čase vyklidit opilcův prostor.
„Haló! Pani Margyt! Máte tady zákazníka!“
Teprve teď mi dojde, že tenhle smutný Don Quijote s lahví v ruce, je právě na záchranné misi, odhodlaný podat pomocnou ruku dámě v nesnázích.
Aniž by rozuměl situaci, aniž by se mě zeptal, zda pomoc potřebuju, aniž by plýtval slovy na cokoliv.
Pobaví mě to. Pobaví ale i potěší.

„Paní o mně ví,“ zakročuju. „Šla do skladu pro něco, co jsem chtěla.“
Okamžitě se postaví a vrhne na mě vyčítavý pohled. S bouchnutím postaví prázdnou flašku od piva na pult, a pak se beze slova otočí, vyjde ven a hrcne si na plastovou židličku.
Je mi to líto.
Je mi líto, že se mu dobrý skutek nevyvedl, ale zároveň jsem nepříjemně zaskočená tím, jak snadno jsem se z ničehož nic ocitla v roli pitomé káči, která si dělá srandu z dobrých lidí.

Jsem snad sakra nějaká Sibyla, abych tušila, co se kde kterýmu chlápkoj honí palicí, abych mohla včas zabránit tomu, aby se snad necítili trapně?! Nejsem! Jenže dva tři marný pokusy a pána to záchranářství přejde. To taky není dobrý.

 

„No, tak už jsem tady,“ přerušuje moje úvahy cukrářka.
„Našla jsem tam poslední dvě krabice. Ale obě jsou s polevou. Nevadí?“
Myslím, že by bylo slušné si ty polévané pusinky koupit i kdybych je nechtěla, ale já chci. 
S čokoládou by to mohlo bejt ještě lepší.
„Nevadí. Budu to mít s čokoládou,“ řeknu s natěšeným uspokojením.
„Chcete jednu nebo obě?“
„Radši jednu, jestli to nevadí.“
„Ne, nevadí,“ ujišťuje, “já si to možná dnes udělám ještě jednou. S čokoládou to bude ještě lepší!“

Nějak víc než chápavě, spíš sestersky, se na sebe usmějeme. 
Minimálně v tomhle směru jsme na stejný vlně.
Zaplatím a vyjdu z cukrárny.

Udělám pár kroků, ale pak mně to nedá. Hrdinství bychom si v mužích měly pěstovat.
Otočím se a usměju se na gentlemana se zahnědlými konečky prstů na rukách: „Děkuju vám.“
Mlčky přikývne a královským gestem pozvedne láhev s pivem.

Mám pocit, že dnešní podvečer si s potěšením vychutnáme oba.

 

 


37 názorů

IQ nick
20. 09. 2016
Dát tip
Lakrov: děkuju za čtení i komentář. Není na světě tématem aby se všechno líbilo všem. :-))

Lakrov
19. 09. 2016
Dát tip

Založit povídku na motivu kuchařských pořadů (nevyhledávám je), mi přijde  podivné, ale napsané je to dobře. Jen mě to námětově zcela míjí,  takže si závěrečnou "společenskup zápletku" příliš neužiju.  Věřim ale, že máš i lepší čtenáře. Přeju ti je.  


IQ nick
18. 09. 2016
Dát tip
8hanka: děkuju za milý komentář, souhvězdí i tip. Pro mě taky není šlehačka každodenním chlebem, ale jednou za čas...:-)

8hanka
17. 09. 2016
Dát tip

rada Ta citam a este zopar oblubenych autorov, ktori cerpaju zo zivota, dokázu drobny pribeh napisat tak, ze sa mi odvija pred ocami  film, ktoreho som sucastou...

je to o vnimavosti, postrehu autora, o tom, ze si vsimnes to, co ini nevidia, nepocuju alebo nechcu vidiet a pocut...

aj ked slahacku nemusim, mozno by som si v tomto pripade dala povedat:)

***:)


IQ nick
16. 09. 2016
Dát tip

K3: městský náklađáček - tak láskyplně říkám svému jízdnímu kolu s velkým košem na nosiči, bez kterého nedám ani ránu. Mám ještě sportovní bicykl a tomu říkám "kolo" :-)))

Samotné jahody taky nesladim,  ale v desertu se zakysanou smetanou třeba,  si na to lžičku cukru dám ráda.

Děkuju za návštěvu a milý komentář.  Udělal mi radost. :-) 


K3
16. 09. 2016
Dát tip

Mezi opilci se vyskytují i dobří opilci, proto je mám rád. Jahody zásadně nesladím.


K3
16. 09. 2016
Dát tip

Jeto takové, milé. Lepší slovo nenajdu. Zvedá to dobrou náladu. Najednou si říkám, že je to lepší než si třeba nadávat. Ten náklaďáček mě uhranul, co to je? Jako v pohádce.


IQ nick
15. 09. 2016
Dát tip
bříza bělokorá: jo, to jsem! :-) Děkuju za čtení, milý komentář i tip. O tom, že existuje dort Pavlova mi vykládala moje kamarádka, když si přečetla tuhle povídku, a dokonce mi slíbila, že ho pro mě upeče, a furt nic. Budu jí to muset připomenout. :-)

agáta5
15. 09. 2016
Dát tip

:)))


IQ nick
15. 09. 2016
Dát tip

careful + agáto: vy mi berete iluze! Já jsem v tom neviděla nic jiného než čisté galantní gesto. :-)


agáta5
15. 09. 2016
Dát tip

ále, no tak jasně, že tam je podtext, ale já tyhle vejpitky znám a fakt moc žádný gentlemani nejsou... spíš čekal, že z tebe vypadne nějaká kačka :))) 


careful
15. 09. 2016
Dát tip

Jinak sněhový pusinky jsou celkem hnus...  ale zas lepší, než těma jahodama zalejvat knedlík... aneb oblíbený recept maminky jednoho ex, co se hrozně divila, že nebudu jíst játrovou polívku, když jsem té krávě několikrát předtím jasně řekla, že jsem vegetarián...

..jinak pokud měla být hlavní myšlenka, že se nemá soudit podle povrchu a ten muž to myslel dobře, tak je tam fakt zapusinkovaná a muž celou dobu působí stejně...ostatně i tu obsluhu mohl vlastně víc volat sobě, jen to fikaně předělal na "Máte tady zákazníka", aby to vypadalo, že vyrušuje někdo jiný a ne on s dalším pivem...


IQ nick
15. 09. 2016
Dát tip

agáto: děkuju za čtení, milý komentář i tip. O jídle to až tak zas moc nebylo, ale neva ... :-) Přiznám se, že mě vůbec nenapadlo si ty pusinky upéct, nejsem v tomhle umění moc zdatná. To mi vysvětlila až kamarádka, když si tuhle povídku přečetla. Tak příště už budu vědět! :o))


agáta5
15. 09. 2016
Dát tip

a jinak já si dělám sněhový pusinky sama :) než abych objížděla krámky... ale zase by z toho nebyla povídka ..  mě se líbí jak píšeš, umíš to.. jen jsem si říkala, že to bude kravina :)) když o jídle... a ona to je kravina a moc dobře napsaná :)))))))


IQ nick
14. 09. 2016
Dát tip
já sem to pochňápila :-) dobrou...

děkuji za recept......přeji dobrou noc....

P.S. móóócúěkná.= móóóc pěkná.....se mi přilepil ..... prst od sněhové pusinky na klávesnici......:-)))


IQ nick
14. 09. 2016
Dát tip
Alexka: když oni tam ti gentlemani opravdu byli... :-)))

IQ nick
14. 09. 2016
Dát tip
- půl kila jahod - jeden kelímek šlehačky - jedna polévková lžíce přírodního cukru - jedna pol. lžíce šťávy z granátového jablka * lze nahradit několika kapkami šťávy z limetky - asi 6 - 8 sněhových pusinek (i polévaných :-) Očištěné jahody přepůlíme, vidličkou rozmačkáme na akurátně velké cucky, osladíme, okyselime a promícháme. Do jahod nalámeme větší kusy pusinek a do směsi vmícháme ušlehanou šlehačku. Plníme do pohárů, ozdobíme čtvrtkami jahod a lístky máty. Množství stačí asi na 6 porcí. Obměna: pusinky nalámat do šlehačky a pohárky plnit po vrstvách - šlehačka, jahody, šlehačka, jahody. Zkoušela jsem i s borůvkami a malinami a je to fakt ňamka. b:-) blacksabbath: děkuju za návštěvu, souhvězdí i tip :o)

Alexka
14. 09. 2016
Dát tip

Já ty komentáře prostě psát neumím :-(

taky nevidím nic divného na názvu. Všechno kolem toho shánění a dění kolem bylo ok…  Jen ti opilci na mě byli už moc. Možná proto, že teď na takové figurky narážím dost často


móóócúěkná..............nebyl by recept?...:-))).............*/***


IQ nick
14. 09. 2016
Dát tip
Alexka: děkuju za návštěvu, čtení i komentář, kterému upřímně řečeno moc nerozumím. Sháněním sněhových pusinek to začíná, úspěšným nákupem sněhových pusinek to končí, a je to především o tom, co se dělo mezi tím. O pusinkách to bylo až v druhé lajně. Přesto nevidím jediný důvod proč by se to nemělo jmenovat "Sněhové pusinky."

Alexka
14. 09. 2016
Dát tip

Sakryš, taky bych si dala takový pohár :-)

Četlo se dobře, jen si tak říkám…

co ty ušuntělé figury? Fakt tam někdo takový bývá u cukrárny? A pak… tyhle miniaturka byla o pusinkách a oni mi tam do toho moc nepasujou, nějak ten celkový dojem rozbili, (jako kdybys najednou nevěděla úplně přesně o čem to má být)


IQ nick
14. 09. 2016
Dát tip

Míra Dušín, to jsem celá já :-))))))


careful
14. 09. 2016
Dát tip

..no, já nevím...ale z toho příběhu mi  nevychází, ten muž byl navenek pobuda a uvnitř gentleman ( je to oxidující ožrala, co se tam objevuje jen na skok), ale hlavní hrdinka je jak ten z rychlejch šípů (vypadlo mi jméno)...

... trochu mi vadí, když sám ze sebe někdo dělá pozitivní postavu...protože je to takové samochvalné... ale zas furt lepší, než když píše své životní zážitky ve stylu jsem hovado a vůbec mi to nevadí a je to super... ...nebo je to ještě o chlup posunuto do roviny on je jediná pozitovní postava a všichni kolem úplní kreténi...

 


okoloidúci
14. 09. 2016
Dát tip

... vidím to tak, že opisovanie príbehov zo života JE tvorba, ak obsahuje pridanú hodnotu, pre ktorú si čitateľ príbeh rád prečíta. a tvoj príbehu túto podmienku (u mňa) splňuje.


IQ nick
14. 09. 2016
Dát tip

Adriano, ty jsi to vystihla úplně přesně. Myslím, že motto téhle povídky by mohlo znít asi takhle: "Tak vono je jako jedno, jestli chlastáš nebo žereš, všichni jsme jedna rodina." :o)))

Moc děkuju za čtení i tip.


IQ nick
14. 09. 2016
Dát tip

okoloidúci: mě samozřejmě těší, že jsem dokázala napsat tenhle příběh tak, že to baví i ostaní, ale kdybych to uměla i vymyslet, tak by mi to udělalo větší radost. Takhle pořád "jenom" opisuju život, netvořím.

careful: děkuju za přečtení i komentář.

Já si myslím, že to hlubší myšlenku má. A to tu, že žiju natolik v zajetí zažitých stereotipů, že už si to ani neuvědomuju. Takže když vidím vyžilého týpka, tak ani nemusí být ošuntělý aby mi takový připadal a jako první signální mi naskočí: "Bacha pobuda!" Nikdy mě nenapadne: "Hleďme gentleman." A myslím, že v tom nejsem sama. Že je nás víc takových, kteří by si měli čas od času zkontrolovat nezávislost vlastního myšlení.

"škoda, že to není vymyšlený..." Proč by pro tebe bylo lepší, kdyby to bylo vymyšlený?


dobře se to četlo, jednoduché vyprávění v podstatě o ničem, ale to nevadí, život píše takové situace a myslím, že pijan byl docela dobrý protiklad ke shánění sněhových pusinek, i jeho chování a vlastně i vyústění =  mezilidské vztahy jsou důležité a důležité je si všímat detailu, a to se ti povedlo,T*


careful
14. 09. 2016
Dát tip

škoda, že to není vymyšlený a nemá nějakou pointu, nebo nějakou hlubší myšlenku...jinak mi to přišlo celkem ok...jen mi moc nesedla myšlenka na pořady a varování kvůli přežírání, když šlo o to, že se suroviny nedaly sehnat... škoda, že většina lidí by to objížděla auťákem, protože jinak by takový pořád byl pro ty tlustý důchodce úplný požehnání...pěkně by si zaběhali:DD


careful
14. 09. 2016
Dát tip

Panebože! S tou svou neschopností skákat lidem do řeči už vážně budu muset něco dělat.

Tohle je fajn věta:D...no, téma mě zatím nebere, ale zkusím to dočíst...


okoloidúci
14. 09. 2016
Dát tip

... namiesto toho, aby Ťa mrzelo, že príbeh vymyslel život a nie Ty, by Ťa mohlo tešiť, ako utešene si ho zachytila :)


IQ nick
14. 09. 2016
Dát tip

Diana + aleš-novák +okoloidúci + pedvo: děkuju za krásné komentáře.

Škoda jen, že tenhle příběh vymyslel život, já sama bych si tohle z prstu vycucat nedokazála :o))

okoloidúci: ano, a o tom to je :-)


pedvo
14. 09. 2016
Dát tip

 

Příjemně jsem si početl a pobavil jsem se. Jak je vidět, poutavě se dá psát o čemkoliv, je se to musí umět. Tipnu si.


okoloidúci
14. 09. 2016
Dát tip

... holt, galantnosť nie je výsadou len mužov ako vystrihnutých z dámskych časopisov :)


no tedy...udělat napínavý příbeh z nákupu v cukrárně...pěkné :o)


Diana
14. 09. 2016
Dát tip

Pobavilo - a máš pravdu, hezký závěr :-)*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru