Tři zastávky bez par donů

 

 

 

 

S nářadím to umí

 

Miloval ty její kozy

žíněnka se jenom chvěla

Věděl o všem, co mu hrozí

vystřídala mnohá těla

 

Obdivoval její kruhy

těšil se, až do ní vstoupí

sváděl v ní pak zápas tuhý

na koni byl, nikdy hloupý

 

 Dribloval v ní. Tyč se potí

Zaskákat si? Nebyl proti

ona chladná – a on říčný

 

 Zařádil si, velmi vděčný

kdepak ale v klíně slečny:

Na nářadí tělocvičny

 

 

 Nečekané rozuzlení

 

 Přeřízl ji – nečekaně

byla totiž velmi tlustá

do úsměvu zkřivil ústa

svíraly jí jeho dlaně

 

 S nástrojem to uměl skvěle

hobloval ji, bez přestání

a že je jí u prdele?

To mu nenaruší spaní

 

 Je mu jedno, že je dřevo

že nehledí vpravo, vlevo

že ho vůbec nemá ráda

 

Nebude snad překvapení:

Žádná milenka to není

jenom jedna těžká kláda

 

 

 

Když viděli do(bu)-vola

 

 Chtěli dovézt z Antil opy

dovezli však antilopy

které byly z Bolívie

 

„Tady máme kolib“, říká

bača s hláskem kolibříka

uši vlka bolí – vyje

 

 Rozdrtila proso kola

které bylo pro sokola

ten však myši, opit, láká

 

Kdysi rušil pohřeb Inků

teď má kohout po hřebínku

O co nestál?

O pytláka…

 

 

 

---