zajímalo by mě...

Bříza bělokorí má pravdu - báseň vzniká naplňováním uměleckého záměru, ne obyčejným zrýmováním jakékoli reality a jejím rozdělením do nespecifických veršů. 

Pokud chceš psát vázané verše, je třeba se nejprve trochu vypsat, zvyknout si na rytmus, zdokonalit rým - aby se tam neustále neobjevovaly ty středověké (doslova) gramatické rýmy atp. Pak by to chtělo zapracovat na stavbě básně, strukturování motivů, pointování atp.

Rozervanost, zhrzenost, zklamání..něco málo pomsty...a touha.... oprostit se od démonů minulosti a znova stát na vlastních nohou ....a mít zase radost ze všech těch veledůležitých  maličkostí....Bolest nepotřebuje formu ...musí jenom nějak ven...TIP

Dozvěděla jsem se od vás pouze pár názorů, ale hádáte se tady o něčem, co sem nepatří.. Pokud máte potřebu se dohadovat a takových blbostech tak prosím někde jinde. Díky

Safián: Kéž by to tak bylo, ale bohužel je to odžité a stále to vidím kolem sebe. Stačí se dívat a vnímat souvislosti. Jestli ti mohu dát dobrou radu, nikdy ten svůj výrok o „psychické podstatě“ neříkej na katedře genderových studií, jinak se ti vysmějí a zametou s tebou. Já tě beru ještě s rezervou. Mimochodem, a to mě zajímá, jak bys naložil s člověkem, co není muž ani žena? Jakou „psychickou podstatu“ bys mu přiřkl? Mužskou, nebo ženskou? Nebo by si měl hodit korunou?

K té omezenosti, myslím si o tobě totéž. Jen agresivní fasáda. Proč tady vůbec jsi, když všemi pohrdáš? Dokonce děláš redaktorku. No, nic mi do toho není. Myslím, že je čas se rozloučit.

No, tak tuhle tvou poznámku úplně nechápu...asi mi unikají ty jemné dívčí nuance tvého projevu.:D

Jinak, že ty žiješ obyčejnej život nevstahuj na všechny... ale klidně si žij svůj nudný monogamní život a věř, že jsi samec, co se od těch samiček mohutně ve všem liší... já si myslím, že jsi lehce omezený...(což je ještě dobrý na ten místní spolek.:DD)

Autorce bych se snad ani neomlouvala... ona by se měla omluvit za tu obsahově u technicjy hroznou báseň a měla by být ráda, že se něco dověděla...

careful, tím není vyřešeno nic. Vědecká pravda není totéž jako bůh na nebesích, spíše se blíží zjevením svatých. Ale někde zůstáváme my, žijící obyčejné životy.

Annie, promiň, že jsem nechtě vyvolal tak rozsáhlou a zbytečnou debatu.Také se omlouvám, že jsem v průběhu diskuze přehlédl, že nemluvím s autorkou.

Milý pomlčko, i když tvá litanie nebyla určena mně, dovol mi poznámku. Vypadá to, jako bys ani nežil svůj život, jako bys neměl žádnou zkušenost, citoval jen z cizího a byl díky této indoktrinaci plný předsudků. K tomu mohu říci jen tolik. Jsi determinované zvíře a nic s tím nenaděláš. A tvoje svoboda se pohybuje jen v prostoru, který ti biologická determinace dovolí.

Jinak muž nemusí mít orgasmus aby plodil... jde to i bez něj a teoreticky by ani muž žádný nepotřeboval...a vlastně jsou ty pohlavní orgány natolik podobné, že vlastně ženy mají orgasmus, protože jsou vlastně muži... když to tak vezmeš... klitoris je cosi jako zakrnělý penis a pod vlivem hormonů roste... tobě by zas narostly kozy, stačilo by pár prášků...záhada vyřešena...

No, v době, kdy se ví, že rozdíl způsobuje vlastně jen pár blbin v hormonech a chromozonech, které se už dají téměř odstranit a to, že ženské reprodukční orgány jsou jsou vlastně jen modifikací mužských (existují i jedinci přirozeně mezi) jsou tvá tvrzení odvážná...druhy se taky mění a pohlavní diferenzita není u všech... taky může vymizet jedna dvě

jinak asi myslíš ta jejich posvátná vidění, která si dnes někdo interpretuje jako orgasmus...jinak máš pravdu, pár chytřejších vědělo, že i ženy mají orgasmus, ale všeobecně se soudilo, že například dvě ženy mít styk nemohou a  i za samohanu byli trestáni jen muži, prože ženy takové věci prostě necítí...bylo to takové celospolečenské vidění...stejně jako to, že jsou lidé monogamní a jiný blbosti...

Milá careful, zase vedle.I ty jsi determinované zvíře a nic na tom nezměníš, i kdybys tisíckrát tloukla hlavou o nebesa. A že muži nevěděli o ženském orgasmu? Ale kdepak! Dobře pozorovali své milenky a v manýrismu a baroku dokonce vyzdobili kostely záplavou jejich orgastických portrétů. Za všechny uvedu Berniniho sochu sv. Terezie z Ávily. Bylo to umění, které ve vyjádření vášně dokázalo dojít zatím nejdále. Moderní díla se mu ani nepřiblížila.

Mužský orgasmus je i podle vědy nepopiratelně spojen s plozením, zatímco ženský zůstává záhadou, plození jím podmíněné není. i chladné ženy mohou být plodné. Věda je věda, má jistě pravdu.Ale co výjimky? Není možné, aby ženský orgasmus někdy zvrátil dlouhodobou neplodnost? A uvěří vědě muž, který se s chladnou ženou nikdy nesetkal a považuje  ženský orgasmus pouze za plod námahy, kterou do toho investuje? A proč někdy ani taková schopnost nestačí a žena muže opustí?

Nezlob se, ale dunění tvého hlasu mi přijde poněkud prázdné.

safián: Jinak je tvé myšlení typicky ženské... nemáš smysl pro humor, nadsázku ani neumíš vnímat věci v širokých souvislostech... 

biologická i psychická podstata..tedy hlavně pohled na ni, je to, co se mění, nanynko.. dřív muži věřili, že orgasmus mají jen oni...dnes výzkumy došly k závěru, že žádné rozdíly možná ani nejsou a jsou možná jen a pouze dílem předsudků pitomců...

Safián: No ještě aby ses z mých komentů něco dozvěděl.. to bys totiž nesměl číst jen poezii, která je tradičně ženská, a jiné zženštile krátké útvary, co zvládne za pět vteřin přečíst každe schlíplej ocas...

asi tu ty jemné ostíny nezvládá číst víc lidí, když tu tvou poznámku tak blbě chápem... holčičko!

bříza bělokorá: Protože jsou to uměle vytvořené kategorie, které o ničem nevypovídají. V praxi není mužský/ženský princip sám o sobě něco, co by nám mělo formovat charakter nebo chování. Když se dítě narodí, prostě je. Neví, jak by se kdo měl chovat. A to je právě strašně důležité období. Ale pak začínají působit jiné faktory. Vštěpují mu to odmalička. Očekává se kluk? Nakoupí se auta, modrá bunda a pokoj se vybaví, aby odpovídal pohlaví. Očekává se holka? Nakoupí se panenky, růžová bunda a pokoj se vybaví podle pohlaví. A kolotoč se roztáčí. Ale proč dítěti neumožnit, aby si hrálo s hračkami, které samo chce? Je to kluk a chce si hrát s panenkami? Klidně. Chce se oblékat do ženských šatů? Budiž. Je to jeho volba. Začíná se tím tvarovat jeho osobnost. A ne osobnost, jaká se od ženy nebo muže očekává. (Správný kluk si přece s panenkami nehraje ani se neobléká do šatů, ten se chová jinak! To není normální, aby to ten kluk dělal!) Samozřejmě neříkám, že to tak je všude, ale děje se to a děje se to velkém.

Ideální příklad je tento. Nevím, jestli jsi zaregistrovala, že v Austrálii před pár lety uznali třetí pohlaví – neutrum (neutrální osoba). Žena. Muž. Neutrum. Dovedeš si představit situaci, kdy na dveře zaklepe někdo, kdo o sobě řekne, že je neutrum? Lidé by byli zmatení. Když vstoupí muž nebo žena, už se automaticky očekává, že se podle toho bude chovat a reagovat. Ale neutrum? Kdo to je? Co dělá? Jak se chová? Začalo by se k tomu přistupovat jako k něčemu neznámému a prozkoumávala by se osobnost.  Nepřistupovalo by se k tomu nikoliv jako k muži nebo ženě, od nichž se často něco vyžaduje.

Ale i přestože společnost vytváří umělý obraz muže nebo ženy a snaží se to do sebe různou formou (rodiče, škola, práce, média, reklama, umění apod.) nahustit, lidé stále zůstávají rozdílní. Fyzicky i svou osobností, ačkoliv se právě okolím může kvůli tomuto působení osobnost potlačovat.

Pokud se zde vytvářejí kategorie typu „ženské myšlení“-„ženské téma“-„ženská lyrika“, tak by měly mít platnost pro všechny ženy. Jenže to nikdy nebudou mít, protože to není záležitost pohlaví, ale osobnosti, takže takové kategorie je zbytečné vytvářet.

Tady nejde o rovnoprávnost (ta je ovšem neméně podstatná), ale o něco jiného. A je důležité na to upozorňovat – stačí, když vidím, že Safián píše, že „psychickou podstatu“ mají všechny ženy stejnou a je trvalá. Ty s tím můžeš nesouhlasit a považovat to za zkostnatělé (a já to respektuji), ale mám opačný názor.

Safián: Dobře, poslední čtyři krátké poznámky. Za prvé, tuto báseň jsem nepsal já, psala ji autorka Annie123 a já s ní nemám nic společného. Mě jen zaujalo označení „ženská lyrika“ a chtěl jsem vědět, co si pod ním mám představit. Za druhé, to je přesně ono – dichotomie typu mužský/ženský princip, mužská/ženská lyrika, mužské/ženské téma, mužský/ženský styl apod. je strašně zkostnatělá a ještě navíc založená na konstruktu, takže se tím nedá moc seriózně zabývat. A pokud už se tím zabýváme, vycházejí z toho mnohdy zavádějící a pochybné závěry, které akorát budí rozpaky (viz „ženská lyrika“). Za třetí, tvrdíš, že mezi mnou a skutečností je „ideologická přehrada“, já naopak tvrdím, že „ženská lyrika“ je vyčpělé označení, které je zapotřebí revidovat. Za čtvrté, jestli míníš „psychickou podstatou“ to, co já (osobnost), tak ta je samozřejmě u každého člověka jiná, není jedna „psychická podstata“ pro ženy a jedna pro muže. Je pružná, vyvíjí se. Není jedna daná, která by se neměnila tisíc let. Je vidět, že oba stojíme úplně někde jinde a diskuze nikam nevede, takže to ukončíme. Pěkný večer.

Milá careful,  ty zřejmě patříš mezi ty, kteří nejsou schopni pochopit odstíny řeči. Ani její smysl.. Redaktorka prózy a neumí číst! Z tvých komentářů se také nikdy nic nedozvím. Maximálně to, že místo mozku vystrčíš (pokaždé) dopředu pohlaví. Možná ti to přijde in a zábavné. Nic proti tomu .Já ti upřímně přeji tvůj svět, mne ale do něj netahej,  mne stále znovu (a tak upřímně!)  obnovující se  blbost nezajímá. Té jsem si užil dost a dost. A tvoje důvěra v pokrok? To je opravdu hlína.Jsi pouhý pozér.

 I když jsi slepá a hluchá, a máš vždycky pravdu, zopakuji (čti prosím pomalu), že jsem nemluvil o rovnoprávnosti ani o společenských podmínkách, ale o biologické a psychické podstatě. A ta je stejná jako před tisíci lety. Tu nezměníš ani arogancí, ani ohlupováním druhých a převáděním řeči na jiné pole. A to komické tvrzení, že neexistoval orgasmus ... Jak se bavit s člověkem, který tvrdí takovou blbost. Bohužel, právě demagogové jako ty určují společenský vývoj.

No, ještě že uznáváš, žes to nevhodně označil, jinak bych tě vyzvala k poměření penisů, aby bylo vidět, kdo je větší chlap...

Myslím, že i Hraba bych dnes zahrabala a nevytahovala... jsme se trochu posunuli v rovnoprávnosti (výš víš!), on žil ještě ve středověku, kde ženský princip bylo stát u plotny a ženský orgasmus ani neexistoval.:D

Pro ty, kteří chtějí chápat, je velmi funkční.Když např. Hrabal mluví o básnících mužského principu (a není jich věru mnoho), každý, kdo umí číst, pochopí, oč jde. Stejné je to s ženskou lyrikou. Mezi tebou a skutečností je zřejmě taková ideologická přehrada, že ji prostě nejsi schopná překonat. Odložme proto tuto debatu na příhodnější dobu.K básni dodám jen tolik, že v žánru, který jsem tak nevhodně označil, patří k těm nepříliš zdařilým.

Hmmm..já myslím, že tahle témata vedou zženštilí "básníci" všech pohlaví.

...hlavně je to vtipný (tím jak je to blbý)..za to tip!

Ale já přece nepíšu o rovnosti ani o stejnosti. Tady jde především o to, že operuješ se stereotypními představami o mužích a ženách a samotnému pohlaví přisuzuješ větší váhu, než doopravdy má. Pohlaví je, řekněme, pouze obal (povolanější lidé by ho pojmenovali přiléhavějším názvem), ale ne něco, co by nás mělo utvářet, formovat naše charakterové vlastnosti nebo podle čeho bychom se měli řídit. Píšeš, že by muž něco řekl. Ale jaký muž? Ty pouze uměle vytváříš stereotypní obraz muže. Na světe žijí miliardy mužů a žen a všichni jsou rozdílní. Muži se od sebe liší, ženy se od sebe liší, muži se liší od žen, ženy se liší od mužů. Muži se nechovají tak a tak, ženy se nechovají tak a tak. Nelze je nalít do dvou nádob. Každý člověk je svébytná, originální bytost, a ne něco, co se dá redukovat na muže, nebo na ženu... a na základě toho ještě vyvozovat nějaké závěry. Oklikou se dostávám k označení „ženská lyrika“ – už jen proto, že ženy a muži píšou o tomto tématu, je toto označení nepřesné a matoucí, a tedy nefunkční.

Já to tak neudělal, to Bůh (dosaď si místo něho co chceš, třeba evoluci). a udělal to tak se zřejmým záměrem. Až do toho lidé strčí nos, i kdyby byli vedeni ušlechtilými záměry, bude konec. Já ti tvé názory nechci vymlouvat. Už proto ne, že vidím, že každý mluvíme o něčem jiném. Rovnost neznamená stejnost.

Jenže to označení je vágní, zavádějící a pro někoho jistě pobuřující. Ano, tímto tématem se některé básnířky zaobírají, ale pozornost mu věnují i někteří básníci. Nemusí se chodit daleko, stačí se porozhlédnout na několika webech, které se zaměřují na amatérskou tvorbu. Netýká se to samozřejmě jen jich, toto téma reflektují také básníci publikující časopisecky nebo knižně, ale tam se většinou volí rafinovanější způsob vyjádření. Jsou básnířky, které o tom píšou, není to však typicky ženské téma, a odmítám tvrzení, že toto téma mají všechny básnířky společné. To, co píšeš, je značně problematické. Kde bereš jistotu, že to mají všechny básnířky společné? Typické pro ženy? Pro jaké? Když například několik básnířek podobně zareaguje na rozchod a vypíše se jako Annie123, znamená to, že několik dalších básnířek s podobnou zkušeností bude reagovat obdobně a bude mít potřebu o tom psát? O jakém muži hovoříš? Není přece žádný jeden model muže. Podle mě žádné ženské psaní (ženská poezie, témata, styl apod.) neexistuje. Vždy záleží na konkrétní osobnosti a od toho se pak ty jednotlivé aspekty odvíjejí, není podstatné, jestli je někdo žena, nebo muž. Určovat je pouze na základě pohlaví se mi zdá scestné.

 "ženská lyrika" je jen pojmenování pro odnož lyriky, která je pro ženy typická. Nemá peorativní význam a neobsahuje žádné hodnocení. Co svět světem stojí je pro všechny básnířky společné jedno téma (opustil mě, byl neupřímný, zklamal moji důvěru, proto se soužím, stále si ho představuji, můj svět je už jen žal - někdy variantně jako u tebe: uvidíš ještě budeš prosit (tak by to řekl muž), protože se zbavím závislosti na tobě atd.) Najdeme je, a to  se všemi typickými atributy, i u těch nejlepších básnířek, Jednotlivé autorky se liší jen způsobem a hloubkou zpracování. Právě proto na něm lze nejlépe ukázat, že v poezii mnohem více platí"jak" než "co".

Safián: Prosím, vysvětli mi, co znamená „ženské téma“ a „ženská lyrika“. O tom, o čem píše Annie123, píše řada mužů, a to dokonce velmi podobně.

Typicky ženské téma se všemi znaky, které ženská lyrika má. Zpracovánoc až příliš prvoplánově.