Ona ....

Jen slunce provonělo tu zchatralou hnusotu na celem světe která me rozevlatě tlačila jako střepina v oku ,

Jakysi řev ptaku na dlouhých stromech,se nesl od tyčicich se věži .Pronesl jsem jen jednu větu ,oné dení zpovědi ,která mě horečně naplňovala jakousi si svoji duchovnosti a pravosti v nenaplněnosti.Měl jsem dost te všednosti ve svých oči a musel jsem najit změnu ve sve bytí.Když s každodeni opakovatelnosti jsem se brobouzel do prebytečneho světa.Chci a vysoce toužim po změne která by ji načala svou vzrušivosti a dokončila plně nepochopitelneho a smyslu zbaveneho

Každodenni pohled muj spočival na to one pověšene okno prazdnoty ,ale už jenom ta myšenka

Jednoduchosti a zbytečnosti slov a vět na niž napsane ,me činila mezi spolecnosti někym jinym a duležitejsim .

hledal jsem naplneni ve sve ještě neviné a nepoznané dětské rozkoši, kterou by mě mohla poskytnout jenom ona.Mam na mysli čistou rafinovanost divky jejiž hebke rty by mi nevyslovně a slastne našeptavaly slova tak složita ale zaroveň svoji náruživosti jednoducha a krasná.Ano toužil jsem vysoce a prejicně po ni ,po jejim čistém a chvějicim se těle , které by me nezadržitelně dohnalo až na vrchol me spokojenosti ,a oba dva bychom navzájem ucítily ještě nepoznanou rozkoš v jejim pravém slova smyslu ,a ne nějakou nenasytnou a umělou ,která je všem servirovaná kazdodeně ,čehos jsem nevyslovne odmital.Proto jsem odjel na svoje kouzelné místo ač vystupovalo svoji jednoduchosti a kde jsem jen tak mohl čerpat silu daleko od te přelidněnosti a pocitu zbytečnosti .Zde jsem nacházel jen z časti to, po čem jsem tak překotně toužil .

Moji dlouhou cestou se pomalu nenavratně ztrácely ty všedni věci na které jsem musel každodene i přesto a jen na malou chvili upřit zrak svých oci .Bylo my lhostejne jak jsem ja v očich druhych vystupoval a byl ja zase pro ně tim zbytečnym střepem v oku .To vše se ztratilo na poslední nadražni zastavce .S pocitem bezpeči jsem se vydal na ono místo.

Zde začinalo to co mě svoji jednoduchosti tak přitahovalo ,zde jsem vždycky samotný zbaven těch tiživých šatu na sobě relaxoval v blízském jezirku.

Ale co to ,dnes jsem tu nebyl tak docela sám ,co si neznamého jsem citil a zajimavě bylo že nic tak zvlaštniho jsem dosud neokusil .Ano Ona. Lidsky rozum mi velel ,at jdu dál, ale byl jsem jak nenasytne zviře jdouci za svoji kořisti .Takže se přece nasel človek ,promiňte divka, ohromné a nevysvetlitelné krasy.jeji šaty ležely na mojem miste ,kde obvykle ležely ty moje ,co bych zato dal ,aby i moje šaty mohli ležet vedle jejich.Svůj pohled jsem jen na chvili upřel do země, ale něco bylo silnějšiho ,takže moje oči znovu spočinuly na jeji 16ctilete mladičke tělo.Byla zni citit nevinnost.a to mě na tom tak přitahovalo .Po jejich dlouhých svetle hnědych vlasech stékaly kapičky jezerni vody které pomalu projizděly každičky jeji záhyb a zase se vracely zpět do jezera s něčim co ještě před chvili patřilo prave ji .všiml jsem si že uz to neni ditě ale dospivajici divka. Jeji klin byl jemně olemován svetlými chloupky .Jeji ňadra se chvěly pod přilivy dalšich jiskricich se kapiček vody.. ................................................................

.....................Pokracovani priste .....................................