Kolgium mágů v Brně (Díl 1, Kapitola 6)

Nenásilným, ale rozhodným sevřením mého ramene mě  Prokop odvedl k nejbližší lavičce.

„Něco ti vys…“

„Proč mi říkáte nevinný?“ skočil jsem mu do řeči.

Prokop zasyčel a zamumlal: „Dobře, dobře, asi ti to vrtá hlavou. Ostatně máme čas.“

„Spravedlnost je mezi mágy omezena na mezinárodní tribunály a duely. Získat si pozornost mezinárodního tribunálu je nesmírně obtížné, zatímco vyzvat soupeře na souboj je naopak až příliš snadné a výsledek často nemá se spravedlností nic společného. Je nás prostě málo a nejsou prostředky. Od středověku si navíc hrajeme na schovku před běžnýma lidma,“ zahihňal se.

„Chápeš to, že? Svázané ruce. Takový stav věcí ale nedal spát Leandru Vašičovi. Umění bylo jeho vášní, ale byl to hlavně čaroděj-filosof. Takoví jsou nejhorší. Všem v brněnském Kolegiu bylo jasné, že časem něco provede. V roce 2008 vyhrál akademický sochař Marius Kotrba soutěž na sochu Spravedlnosti, kterou měl postavit před budovou Nejvyššího správního soudu v Brně. Leandr se s ním znal a právě v té době se začal chovat nadmíru podivně. Zarostl jako poustevník a téměř přestal s Kolegiem komunikovat. Nedlouho po tom do Brna zavítal neregistrovaný čaroděj, který prováděl tu nejnižší loupežnou a vražednou magii. Když čekal u budovy soudu na šalinu, socha ho rozmazala po chodníku,“ Prokop gestikuloval jako by si natíral chleba marmeládou.

„Po Leandrovi se slehla zem, až jednou přišel dopis. Nosím ho stále u sebe. Je to jediné, co mi po kamarádovi zbylo.“

Sáhl do hluboké kapsy umolousaného kabátu a vytáhl několikrát přeložený nažloutlý papír. Kousl se do rtu a četl.

„Vážení kolegové, znakem zralého uspořádání společnosti jsou několikačlánkové soustavy soudů. Česká republika má systém čtyřčlánkový, zatímco my máme legální souboje a tribunál v Lucembursku. Vím, že čarodějové rádi budují své identity na tradici, ale já nehodlám rezignovat na spravedlnost, kterou považuji za základní kámen civilizace. Proto jsem vzal věc do vlastních rukou a vdechl soše Spravedlnosti účel. Od teď na základě sofistikovaného vědomí soudí jednotlivce, kteří přicházejí do styku s magií. Socha umí lustrovat mysl a vynáší rozsudky ve dvou modech. Buď udělí milost, nebo přinese smrt. Největším darem mého díla a obrovským prohřeškem zároveň je absence tří zákonů robotiky. Omlouvám se, ale jinak to nešlo. Vložil jsem do měděného soudce komplexní kletbu, která umí v momentě vynesení verdiktu znehybnit souzené a seslat radiální roušku temnoty, aby běžní lidé nemohli proces spatřit. Znehybnělí účastníci mohou ovládat pouze hlasivky a související ústrojí, aby mohli případně pronést svá poslední slova. Upozorňuji, že kdokoliv by chtěl sochu zbořit nebo magicky upravovat, bude odsouzen jako vinný. Sbohem. Leandr Vašič.“

Prokop se zahleděl do prázdna a vyslovil mé domněnky nahlas.

„Výslechy svědků, kteří s tebou jeli v šalině, jsou pro mágy věcí veřejnou, takže jsme hned věděli, co se stalo. Ten nešťastník tě obtěžoval ve chvíli, kdy jste byli v dosahu Spravedlnosti. Socha v tobě rozpoznala magické jádro a posoudila tě. Ten druhý sice byl obyčejný člověk, ale stačilo, že si zahrával s mágem. A výsledek už znáš. Byl vinen.“

Čarodějův obličej zazářil a já jsem si uvědomil, že Leandra obdivuje a sochu oceňuje. Sám jsem pro to pochopení neměl. Asi mi to zachránilo život, ale Vašič zněl arogantně a spíše stvořil kata než spravedlivého soudce.

„A jak to dopadlo s Vašičem? Mluvil jste o něm v minulém čase. To se jen tak vypařil?“

„Ba ne. Podařilo se mi ho vystopovat. Neopustil ani hranice. Problém byl v tom, že na sebe použil kouzlo zapomnění a netušil, že něco jako magie existuje. Pro své dílo se obětoval. O tři roky později zemřel za volantem. Prý nedal přednost.“

Bylo poznat, že Prokop této příčině smrti ani trochu nevěří.