autobus (ne)živých

Utíkala jsem jak nejrychleji to šlo. Nevěřila bych, jak vlkou rychlost dokážou moje líné nohy vyvynout, ale raději se trochu proběhnu, než abych musela na poslední chvíli hledat noclech v nějakém levném motelu. Konečně jsem se ocitla uvnitř autobusu a svalila se do sedačky.

Podívala jsem se na hodinky. Přesně 23:30. Vyšlo mi to akorát. Výtězoslavně jsem se rozhlédla a zjistila jsem, že jsem vlastně jediný pasažer autobusu. Není divu. Takových bláznů, kteří se rozhodnou jet a posledním vlakem ze Strange Townu do Blackwoodu je jen málo.

 

Autobus se rozjel a já se dívala z okna a k tomu poslouchala Marilyna Mansona do sluchátek. K mému podivu nebylo ani na silnici žádné auto, ale i tak se mi dvou hodinová cesta zdála strašně dlouhá. Nakonec řidič zastavil na zastávce, která ani neměla světla a do autobusu nastoupila šedivá, shrbená a hrozně hubená dáma. Venku asi musel být vítr, protože měla rozcuchané vlasy. Mlčky nastoupila a sedla si.

Autobus byl starý a světla jen blikala, tak jsem jí ani neviděla do obličeje. Hodiny ukazovaly jen 24:00! ještě hodinu a půl... Povzdechla jsem si a svalila se hlouběji do sedadla. za chvíli jsme zastavili znovu, u jiné tmavé zastávky a nastoupila skupinka rozjařených teenagerů, kteří si sedli až do zadu a hlasitě si povídali. Cesta pokračovala dál a nostupovalo čím dál tím více lidí, jako kdyby nebylo čtvrt hodiny po půlnoci, ale poledne v New Yorku.

Usnula jsem a když jsem se proudila, autobus už byl plný a vedle mě seděla nedobře zapáchající žena. Posadila jsem se rovně a rozhlédla jsem se. Cestující se v blikajícím světle zdáli mrtvolně mrtví. Mladí nebo staří, pokožka bez rozdílu.

Trochu mě znepokojoval ten divný pach linoucí se po celém autobusu. Jako kdyby tu hnilo maso, a to pořádná hromada.

Koutkem oka jsem zahlédla ženinu ruku... Vždyť to byla jen kost! Vážně jsem viděla kost! Leknutím jsem vyjekla a všichni se na mne otočili. Najednou jsem to viděla! Tomu chybělo oko, ta měla podřezaný krk. On měl místo nohou jen kosti a jí se odloupávala kůže!

 

Pro boha kam jsem se to dostala! Rychle jsem se prodrala k řidiči okolo těch živých mrtvých a chtěla jsem vystoupit, ale místo řidiče tam seděla kostra v obleku! Zastavil a podíval se na mne. Otočila jsem se ke dvěřím a chtěla vystoupit, ale stále byly zavřené. Začala se mě zmocňovat panika. Světlo stále blikalo a přes okna přepadly těžké černé závěsy. Někdo v autobusu musel brousit nůž, protože ten zvuk mi přivedl ještě větší husí kůži...

 

A teď tím autobusem jezdím každou noc. Společně všichni mlčíme a čekáme na další živou duši. My máme totiž pořád hlad.. Přijďte, užijeme si spoustu zábavy.