Tajemství starého domu

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem vstoupil do napůl rozbořeného domu a procházel jsem se jím. Nic zajímavého jsem nenašel, dokud jsem nedošel do jednoho pokoje. Seděla tam dívka. Schoulená v chladném koutě mezi napůl shnilou skříní a zdí. Houpala se ze strany na stranu a něco odříkávala.

"Jsi v pořádku?" zeptal jsem se jí.

 

Vzhlédla ke mě. Oči s popraskanými žilkami na mě zíraly a já jsem ucouvl. Slepené vlasy jí místy zakrývali obličej, ale viděl jsem zaschlé slzy. Potrhané šaty můj strach nezmenšily..

 

Najednou se na mě vrhla a s jekotem mi drásala obličej.

"ODEŠLI!!" křičela "NECHALI MNE TU!!"

 

Snažil jsem se chránit si obličej, ale ona nepřestávala. Přes víčka se mi snažila dostat k očím a nepřestávala zběsile vřískat. Podařilo se mi jí odstrčit, ale vzápětí jsem zjistil, že to byla chyba. Popadla nůž ze šuplíku a opět na mě skočila a bodala mě do břícha a do prsou. Neměl jsem sílu křičet. Pak jsem to ucítil... Probodla mi srdce.