Vzpomínka

Dnes se mi nevím proč,vybavila básnička,kterou jsem napsala v 9 letech.Asi už začínám být infantilní:-)))Pan Liška byl kostelník v našem místním kostele

Pan Liška a pampeliška.

Pan Liška je pampeliška

pampeliška voní a pan Liška zvoní

čímpak je ten náš pan Liška

ptá se výra pampeliška?

Nevím čím,nevím čím-odpoví jí výr

Výre,výre ty to víš

nikomu to nepovíš.

Vím,vím,vím nikomu to nepovím

Prosím o shovívavost,byla jsem dítě,když jsem to psala a vůbec nevím,proč to tady zveřejňuji.Určitě v tom není žádný hlubší smysl,ale vrací mi to vzpomínky na dětství,na dobu bezstarostného života,kdy jsem neřešila co bude zítra,protože to za mě řešili rodiče. V té době jsem objevovala kouzlo psaného slova a četba mě úplně pohltila.Dokázala jsem hodiny a hodiny číst a zapomínala na vše kolem sebe.Četla jsem vše,co mi přišlo do ruky.Prožívala jsem stovky životů a stovky dobrodružství.

Dnes nečtu,nemám čas(nebo se na ten čas jen vymlouvám?)

Žiju si svůj prázdný a nanicovatý život,už nejsem Scarlett z "Jihu proti Severu",nejsem báječná Angelika,nebojuji s draky,neřeším záhady.Proč jsem opustila své sny?Chtěla bych je zpátky.

Už slyším ty kritické hlasy:proč tu ta ženská takhle fňuká?Proč tedy se svým životem něco neudělá?

Vážení přátelé ano:-)))

Začnu zase číst a chtěla bych zase začít psát a občas něco zveřejnit i tady.Jsem připravená na kritiku,protože i když se písemně vyjadřuji moc ráda,určitě nejsem žádný literální ani básnický talent.

Tak mě prosím berte s rezervou,jsem tu mezi vámi naprostý nováček a nemůžu se rovnat tomu,co tu píšete.Ale děkuji i za kritické ohlasy pokud nějaké budou.-)

Dane,tys mě sem nasměroval,tak mi prosím drž palce.-)