o kůži

...tady v těch od pasu střílených kritikách jde jasně vidět, kdo by své JÁ nesvlékll ani za zlaťoulinké prasátko. Každý se chytá jen zaběhlých scénářů svých návyků a vlastně ani nevnímá, jestli to co čte, tak na něj nějak působí. Jen mít nakonec zase ten pocit, že všechno vím, všechno znám...tady asi fakt nikdo nemá dost pružnosti, aby si nemusel kuchaři hned stěžovat, že maminka mu to vařila jinak...takže pokud je libo si tvrdit, že vše při starém je to jediné možné..., tak julie li říká, že to nové nehodlá meřit starým metrem.

Za mě říkám, že vložit do deseti slov několik prolínajících se úrovní doteků ticha je v tomto případě velmi lehce a nenápadně zdařile sloučeno s nevtíravým puzení pro odhalení nabízeného poznání. Poznání, že pravda ve své nenucené originálnosti je něco víc proměnlivého než lpění na ní. Což "JÁ"  vždy, ve své osobní důležitosti přivlastňovat si originalitu, nelibě nese...takže i když není proč, vždy ho to svlékání z vlastní pokřivenosti bolí. 

qíčala + agáta5:  "bolí jako já" má jiný náboj, myslím si, že míň prvoplánový než "bolí ho to jako mě", pro mne je v tom něco kostrbatého a zbytečně se opakuje význam(!) toho slova "bolí" ( spojeného s genitivem čili příedmětem )

"stejně jako mě?" tuto variantu jsem také zkoumala. uznávám, že je v ní něco měkčího, někdy je to boj, k čemu se přiklonit, ale dala jsem nakonec přednost vnitřní stavbě pevnější před tou otevřenější. trošku víc by se tím vytratila soudržnost porovnání s hadem, pro mne by to vypadlo tak nějak mimo obraz textu - "bolení" hada ( a předpokládám, že hada to nebolí, a tím se naskýtají další asociace... ) a lidského ( kupř. když člověk poctivě odhaluje své nitro, tzv. nese svou kůži na trh, a bezelstně... fyzicky ho to nebolí samozřejmě, spíš to může bolet psychicky, a ta fyzická bolest se může a nemusí s tím dostavit, např. u srdce... ). někdy prostě nepovažuji za chybu opakovat stejně slovo, obzvlášť když není významově či vyzněním stejně zabarveno, což v tomto případě, si myslím, je... hada něco bolí x bolím... celou bytostí ( je to osobnější... ale jinak jsem docela i veselý člověk :-)  ) navíc, respektuji haiku jako formát východní kultury, kde by tento obrat nebyl myslitelný, ale možná i tímto přiznávám svůj středoevropský způsob myšlení a vyjadřování se, takže jsem si to prostě povolila - opakovat dvakrát slovo stejně napsané, významově však lehce odlišně posunuté. i jsem uvažovala, zda to k haiku zařadit. 

lakrov: i tato varianta odzkoušena, ale přiklonila jsem se k množnému číslu záměrně. když analyzuji poctivě sama sebe, pak vím, že pod jednou vrstvou je další, související... pěkně jedna etapa za druhou atd.

Big George: předešlými odpověďmi si odpovězte na tu svou, pro mne zjednodušenou kritiku, i když efektně napsanou, nakolik bylo či nebylo v textu vše promyšleno, a tudíž nedotaženo. ale díky. ty rozpory jsou třeba.

děkuji za názory a jiné vnímání "toho mého". teprve se otevírám tomuto společenství a vůbec zveřejňování svých textů někomu jinému než přátelům, třebaže také píšícím. apropo v souvislosti s tímto bych chtěla poprosit o radu. nedaří se mi zde publikovat další texty. nevím, jakou dělám opakovaně chybu. první text se mi podařil zveřejnit zcela bez komplikací, ale ty další ne a ne. psala jsem i o radu na doporučený mail písmákem, odpovědi se mi však nedostalo. děkuji vám případně za pomoc.

A ...staré kůže... převést do jednotného čísla (tj. starou kůži)  

.. stejně jako mě?... hm?

hm.. zajímavý nápad, konec mě neuchvátil... lepší by bylo vyznění ... bolí ho to jako mně?  ale to už by nebylo haiku, ale miniaturka :)