Svět

Svět

Vždycky když usínám, přemýšlím o tobě, Světe.
Jaký jsi mocný, přitom tvá bezmoc mě nutí se ptát:
 „Jestlipak mám někde zůstat stát?“
 

Zůstat a bojovat za to, kým jsi,
co pro nás děláš a jací jsme my.
 

Odvaha chybí, však já půjdu dál,
nechci tě ztratit, vždyť jsi můj Pán.
 

Pár lidí zřekne se chtíče a slasti,
nás čekají jen prohry a strasti.
 

My to však nevzdáme, budem se bít,
tebe, Světe, chcem zachránit.
 

Před zrůdnou pastí, co říká si člověk.
Za chvíli zničí tě, jak půjde věk.
 

Chvilička plyne, sekera zaklesne,
stromy se kácí, je to tak otřesné.
 

Doufám jen, že je to sen. Štípat se můžu jak dlouho chci.
Já jsem jen bytost bez moci.
 

Někteří pomohou. Půjdeme spolu,
velký kruh stavěti okolo stromu.
 

Aspoň ten jediný stromek nám nech.
Stačí to pochopit, on dává nám dech.
 

Půjdeme dál a dál, tentokrát zvířata chránit.
Pusťte je z cirkusů, my budem je bránit.
 

Držíme s přírodou a máme se bát?
My ne, my budeme se smát.
 

Možná i plakat. Když nás to ničí,
že naší přírodu za chvíli zničí.
 

To velké monstrum, co dává nás být,
když chceme ten křehký Svět ochránit.
 

My máme žízeň, my máme hlad.
Však stojí to za to, když jdeme bojovat.
 

Upřeně hledíme na velké slunce,
rybička plave si v malinké tůňce.
 

Za chvíli přestane, voda nám dochází.
Sucho nastane a my jsme v nesnázích.
 

„Kdo za to může?“ Budem se ptát,
až se smrtí budem tancovat.
 

Ona tak mocná je, vezme si tebe,
na prahu konce si řekneš „pomoz, mi Světe!“
 

On je však malý a zničený,
jak jsme se k němu chovali.
 

Stačí si vzpomenout, kdo první udeřil.
On se jen bránil, On s tebou soupeřil.
 

Tys vzal Mu vodu a stromy též.
Neohlížej se a bež!
 

Zvířat jste se zmocnili a srst jejich nosili.
My vám to říkali, my vás prosili.
 

Nechte náš Svět, nechte nás žít.
Když ho však zničíte, musíme zemřít.
 

„To je náš konec.“  Říkám při pohledu na strom,
možná však začátek, možná jediný zdroj.
 

On je tak malinký, přitom tak mocný.
Je to jen kořínek a list ovocný.
 

Pokud nám vyroste, bude z něj strom.
A nanovo začne náš boj.
 

Lidičky, vzbuďte se, neničte Svět,
jen malá otočka a koukněte se zpět.
 

Co všechno dokáže ta lidská hloupost,
chtít nad Světem zvítězit, je velká krutost.
 

Svět znovu zaniká, už se nám tenčí,
má cesta klikatá již končí.
 

Upadám bez dechu, bez jiné pomoci.
Světe, ty víš, kdo je bez moci…
 

       Vrublová Markéta Lucie

---