Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTělo/cvik
09. 02. 2017
16
12
320
Autor
lucie.médea.
Tělo/cvik
Nechodím k vám často, Margito, jenom
když je mi ve školní lavici málo, v ředitelně příliš
sociální slabo.
Pod maskou dítěte
si dokolečka do kola kolem uší spřádám
záchranné lano z vlasů jako modlitbu.
Nesnáším
všechno bílé,
co se snaží za každou cenu dostat do povědomí davů:
zdi, cvičky, pláště v nemocničních pokojích a nejvíc
příliš sterilní rozum, to se hned pozná.
Co?
No přece dobročinnost s pěstěnými názory laku na nehty:
Budete si přát, tepláky, dětský tábor, soucit
sociálních pracovnic?
No tak ber a nezlob, za tu svou dětinskou hrdost
si úctu kolemjdoucích nekoupíš.
S uspěchaným úsměvem nervózně kříží nohy,
hodinky
vyrážejí prosebný povzdech soudružky ředitelky:
co by ona za to dala, kdyby jí zadarmo ohnuli hřbet.
Trvám na svém, o odškrtnutí modrých tepláků s mým jménem
v kolonce úspěšně vyřízeno
nestojím.
(Pro jednoho nepřizpůsobivá napravena,
pro druhého bohém je přijatelný děj se co děj.)
Hmm, rozplétat před vámi barvu svých vlasů nehodlám,
ne, nechce se mi klanět botám.
Už zase utíkám
před smilováním bližního svého, před vámi, naivní tělocvikáři,
černá je přece zem,
úrodná a plodí
barevné kontinenty těl,
podél pobřeží otisky hory protínají
všechny odstíny krve a potu, vzhůru k nebesům stoupající
horolezec
na zádech šerpy
přelézá ze Sněžky do snového příběhu,
shazuje k pustině humanitární padák
s přídělem něčeho vděčného do bříška,
někomu
kdo doopravdy
už hlady vaří v hliněném hrnci kamennou báchorku
no tak, malá spi, usínej s představou o úrodném deštíku
a za slunečných dní
hřeje bosé nohy v kukuřici.
Margito, už si zase nasazuješ výraz lasičky a směješ se
hlavu příliš blízko nad zemí,
ty bys ty tepláky brala.
Další zklamání mě šprajcem vrací
zase na začátek.
12 názorů
Až mi bude smutno netělocvičit.
že maryša.
A teď prý v Ově exceluje Bovaryová
lucie.médea.
10. 02. 2017všem díky za čtení a za ;)
lucie.médea.
10. 02. 2017Qvíčala: Ano, to je právě ta tenká hranice, kdy se ještě pořád přizpůsobuji a kdy už přestávám být svá ;)
** já vzdoruju hrozně ráda :) sice potichu už, ale o to silněji ... že tě ráda čtu
lucie.médea.
09. 02. 2017pootočím*
lucie.médea.
09. 02. 2017Gora: jenom lehce potočím tvůj úhel pohledu, naopak, hrdinka ho vídí takový jaký je, možná až příliš idealisticky, a nenechá si ho nikým vzít, proto ten vzdor ;)