Vize XXVI. Vakuum zvuku...

Máme za sebou mnohá podivná představení. Hluboké poklony, maškarní plesy, úsměvy vybělených kostí, hostiny pro pojídače mrtvých. Nastává nám teď zvláštní čas. Vakuum zvuku. Jen písně, které o ničem nejsou, neboť nic nezmohou. Jak snadno nechali jsme si vzít revoluci. Zbyly nám jen prsty ověšené maňásky. Žádný křik, jen líbezné hlasy. Ještě slyším vytí prokletých. Podívej se do tmy kolem mých očí. Popatři na les a pole plná kostí. Zůstaly tu hodiny, jež ukazují jenom čas. Srdce z umělého nachu. Strach, který není vidět. Slovo, které znamená lásku.

A tak dnes, i kdybychom chtěli vyřknout pravdu, zněla by jako prodané zboží. Marketingový trik. Krásné rty nemocné děvky. Mizící znamení nenávratných investic. Pohleď na nás, na prokleté, vyvolené. Obdarováni zlatem, jež není vidět a jež nelze směnit za peníze.

Vždy, když se otáčím, činím tak se strachem, že už tě nespatřím.