Z deníku bez metra I.

Dnes jsem nešel do práce, jako ostatně žádný den. Na volné noze se mi pěkně žije, na druhé mi rostou bradavice. Nějak si s hrůzou uvědomuju, že mám, co jsem chtěl. Jen mi chybí náplň a akorát... si po ránu pěkně zasouložit s nájemnou gumovou pannou, opatřit si mléko, chléb a cigarety, pro vysvětlení: kafe doma mám. Když vyvážejí mou milou na náklaďáku, slzící jí mávám. Ta čistá, kterou teď nafukuju, nebude nikdy jako ona, nikdy mi neposkytne teplo a bezpečí, které si zasloužím. Ale nakonec je to nový model a možná bude tam dole příjemná? Za chvíli mi přijde paní z neziskovky pomáhat s úklidem, tak pannu rychle sklidím do skrýše pod gaučem. Budu mýt oba záchody, koupelnu, luxovat ložnici a utírat prach v pracovně. Ten život s papíry na hlavu je prostě k.r.u.t.ý..