levandule a vysofrencni dela

“Čau tati, s čím ještě potřebuješ pomoct?”

“Ještě bys mohl uklidit nahoře. Co jsme tam dělali izolaci, tak tam je celkem nepořádek”

“Jasný.”

Achjo, ten barák se staví už několik let a pořád se to nehejbe. Jakákoliv práce, co tu udělám je stejně zbytečná, protože tu stejně nikdy pořádně bydlet nebudu. Možná ho prodat, až táta umře. Kdo ví. Aspoň, že už je tu ta koupelna a nemusíme srát na zahradě. Nechápu, jak to mohl tak dlouho vydržet.Nesnášim uklízení! Prach mám všude a z tý skelný vaty smrkám krev. Jen doufám, že jí nebudu i srát. Těším se, až pujdem s kamošema ven si zahrát.

 

Ženskej hlas hlas dole? Kdo tam zase je. Radši tu zůstanu. Beztak to bude jen nějaká sousedka a zase tu budu muset udělat všechnu práci sám. Kunda už.

 

“Matěji! pojď dolů!”

Kunda!

 

“Dobrej, jak to jde?” Nikdy nevím jestli můžu tykat, i když s touhle mladou micinkou bych si tykal rád. Ani mi nepřišlo divný, že měla jen triko, podvazky a přes to těsný červený kalotky. Nevěděl jsem pořádně, co dělat a prohodili jsme jen pár slov. Nějaký takový ty poznávací sračky ze kterejch bych blil.

 

“Uhni kreténe!”

“Sejmu tě!” vykřikl a vystřelil na kámoše, kterýho jsem trefil akorát do hrudi a on odletěl minimálně pět metrů dozadu.

“A máš to srabe”

Stříleli jsme do sebe těma vysokofrekvenčníma dělama celej večer. Jestli někdo u toho chcípne? Tak ať. Aspoň byla prdel. Byli jsme v polích. A náhodou rozstříleli polovinu random domu, kterej tam uprostřed stál. Celý horní patro bylo pryč. No co. Nevadí.

 

Kunda další den na týhle stavbě. Aspoň to utíká a nemusím pořád jen uklízet.

“Čau, jak to jde?”

“Dobrý, co ty?” Kurva, měla zase na sobě jen ty podvazky s kalhotkama.

“Tos byl ty, kterej mi s kámošema rozstříleli barák?”

Ani jsem neodpovídal, jen mě zatáhla do jediný hotový místnosti v baráku - koupelny. Sedla si na pračku a roztáhla nohy. Instinktivně, jsem jí začal lízat, i když jsem to ještě nikdy nedělal. Hmm. Citrony a levandule? Takhle to snad chutnat nemá ne? Nevadí. Slyším rachot z předsíně a křik. Aha, už jdou pro mě. Jdou nás zabít za ten zničenej barák. No co, nevadí. Snad je táta aspoň na chvili zdrží a já si poprvě zašukám.

---