Když otec blbne

Tak se mi tatínek zase jednou zkouřil. Ono by se tak nic nedělo, kdyby například netahal domů opilé sedmnáctky a neuváděl mě do rozpaků před jeho většinou pohlednými a často již bývalými  přítelkyněmi. To by se mu dalo odpustit. On, možná protože kouří trávu kvalitní, většinou trpí pocity sdělnosti. Čas od času něco napíše a dává mi to potom číst. Já, vždy střízlivý, mimochodem on mi říká, že se chovám jako jeho otec, to potom musím nějak zhodnotit, okomentovat, připomínkovat, pochválit... Příští  talkaboutovo dílo tedy bude otcovo , ať otravuje třeba písmákovské čtenáře.