JÓDLOVÁNÍ

Měl to být nepatrný pokus o fejetonek, ale asi se nezdařilo. Nemám ty správné vlohy. Tak prosím o shovívavost.

Z ,,dětského" pokojíku se ozývá jódlování. To je teď nový zvukový projev mého syna. Stal se u nás v rodině hned oblíbený, protože velmi dobře vystihuje synovu náladu. V tomto případě dobrou. Zkuste si zajódlovat vztekle, naštvaně, protivně, rozdurděně, lítostivě, odpudivě.... Vždy z toho vyjde milé, příjemné, veselé a roztomilé střídání různých tónů o různé délce a frekvenci. Na rozdíl od houkání a pohoukávání. To má všechny předpoklady stát se favoritem v rozpoznávání blbé nálady na dálku i na blízko. I v této zvukové kulise se však nacházejí drobné nuance, které od sebe oddělují různé stupně naštvanosti, otrávenosti, otravnosti, nudy přecházející v protivnost. Někdy to vygraduje až k obávané vzteklosti. Důležitý prvek zdvihající nás k určité bdělosti a v další fázi i z křesla, je zpravidla hloubka hlasu, tedy zvuku. Čím hlubší, tím varovnější. Ale od té doby, co nám do života vstoupilo již zmíněné jódlování, jako by houkavosti ubylo. Dalo by se tedy říct, že jódlování má blahodárný vliv na celkovou atmosféru v naší rodině. A to jsem si vždycky myslela, že je to jen nějaký zvláštní druh pěvecké disciplíny, která mi už svou odlišností vlastně připadala dost zbytečná. Ani ve snu by mě nenapadlo, že nám vstoupí do našeho, již tak dost svérázného života, a budeme za ni ještě rádi. Život s autistou s sebou stále přináší nějaká překvapení. A ne jen ta velká. Někdy stačí takovéhle malé. Protože i když je malé, hlavně že je pozitivní.

---