Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

MASARYK BY MĚL RADOST a já s ním

17. 09. 2017
18
22
909
Autor
srozumeni
Nastoupily jsme do autobusu a mířily na ,,naše sedadla". ,,Prosím tě, mohla bys mě pustit na tohle místo" - mávala jsem holčičce průkazkou ZTP/P před obličejem a pokračovala prosebným tónem v hovoru. Po očku jsem zároveň sledovala Katku, zda si sedá na ,,své místo" přes uličku ode mne a nesnaží se štípnout nebo šáhnout na někoho před sebou. ,,Ona by tě mohla štípnout...." - navázala jsem znova hovor. Holčička mezitím chvatně sbírala školní brašnu a bundu, aby se mohla přestěhovat za nás. ,,Ona je postižená, že jo...? Já vím, my se o tom učíme ve škole" - dosedla a bedlivě a pátravě sledovala Katku, která se kývala na sedadle, občas hýkla, výskla, zajímavě kroutila a šustila prsty a až po chvíli se zklidnila a dívala se z okna na ubíhající krajinu. ,,Ona neslyší a žije si ve svém světě" - měla jsem potřebu dovysvětlit neobvyklé chování dospělé autistické neslyšící ženy, kterou doprovázím domů ze stacionáře. ,,A ona se takhle uklidňuje?" - zeptala se mě holčička s naprosto přirozeným zájmem a nevlezlou zvědavostí. Hovor na toto téma ještě chvíli pokračoval a pak holčička vystoupila. Bylo mi velmi příjemné a milé si s holčičkou povídat. Vzpoměla jsem si na nedávný hovor s paní kadeřnicí. Stříhala mi vlasy a povídaly jsme si tak, jak se asi většinou v kadeřnictví povídá. Vyprávěla jsem jí, jak potřebuji zkrátit vlasy, aby nelezly do očí, až začnu chodit na jógu a že se začínám učit žít tak trochu jinak a normálněji. Samozřejmě jsem se tím dotkla tématu svého autistického syna a změn v našem životě. Reakce paní kadeřnice mě ani moc nepřekvapila. Nepatrný náznak rozpačitosti z její strany provázel zbytek hovoru, i přes veškerou mou snahu téma odlehčit. Vrátila jsem se ve svých myšlenkách k holčičce, pro kterou toto téma není tabu, protože se o ,,tom" učí ve škole. A byla jsem tomu moc ráda. Možná se s touto generací naplní citát T.G.Masaryka, který se mi bohužel nepodařilo najít nikde na internetu, ale je v něm něco o tom, že podle toho, jak se stát a lidé chovají k těm, kterým nebylo shůry dáno, podle toho se pozná pravá kultura národa.

22 názorů

Lakrov
05. 10. 2017
Dát tip

Působí to spíš jako takové zamyšlení a konstatování, ale obsahem  -- přesto (nebo právě proto?), ža mám místy chuť polemizovat --  se mi to líbí.  Tip.  


Marcela.K.
19. 09. 2017
Dát tip

Ta dívenka zareagovala hezky a je fajn, že se i o postižených už "vyučuje"...přesto si myslím, že základ je především v rodině :-)


Dodola
19. 09. 2017
Dát tip

To je dobře, že holčička reagovala tak, jak reagovala. Právě děti bývají kruté a dospělí bezradní. Nebo rozpačití. Sama jsem svého času na praxi ve stacionáři vůbec netušila, jak jednat s postiženými. Tak jsem s nimi jednala jako s úplně normálními. Jinak to totiž ani nešlo.


srozumeni
18. 09. 2017
Dát tip
Děkuji.

Norsko 1
18. 09. 2017
Dát tip
Stát jsme my, kdo to neví, je nula *

Alenakar
18. 09. 2017
Dát tip

V mnohém se můžeme od dětí učit,protože jsou nezatížené předsudky. Někdy nás ale mohou překvapit i ve zlém, právě proto,že jsou ještě nevychované a neumějí se přetvařovat. Nejspíš jsi narazila na holčičku,která bude mít jako dospělá,dobrou povahu. Tip. 


srozumeni
18. 09. 2017
Dát tip
Aleši, dík za návštěvu. Ta finanční gramotnost je důležitá a nejde vše házet na školu. Jenže je otázka, jestli právě ti rodiče nejsou ještě z té generace, pro které toto vše bylo ještě tak trochu tabu a neměli se to moc kde naučit, natož k tomu vést své děti. Ale nevím, možná jsem o generaci jinde se svým odhadem. Každopádně dík.

Pěkný zážitek...

Ale řekl bych, že tohle by si měly děti odnést z rodiny, než jen ze školy.  Dnes mě v rádiu zaujalo, že si rodiče stěžovali jak jejich děti neumí vycházet s penězi. A že je třeba zlepšit výuku finanční gramotnosti... Jako by rodiče za nic neodpovídali...? No, s tvým příběhem l to souvisí jen zdánlivě, tak se omlouvám...


srozumeni
17. 09. 2017
Dát tip
Black děkuji.

..."se o tom učíme ve škole"......a to je moc dobře...přirozený zájmem a cit....pochopit!..................*/***


srozumeni
17. 09. 2017
Dát tip
Máš pravdu, ale o tom Masaryk v tom citátu, který mám na mysli, nic neříkal. Děkuji za přečtení a názor. Hezkou neděli.

srozumeni
17. 09. 2017
Dát tip
Dobré nedělní ráno. Všem vám moc děkuji za přečtení a odezvu. Jak tak trávím dost času v tom linkovém autobusu na trase stacionář - Plzeň a obráceně,s klienty, které vozíme, tak těch postřehů je více. A zrovna s těmi dětmi je jich takto více pozitivních a to mi vždy udělá radost. (Dokonce ani ty pubertální výrostci už hloupě neciví a nekomentují a nezesměšňují). Tak hezký den.

rada som si prečítala

aj komentáre

*


Kočkodan
16. 09. 2017
Dát tip
Já se Masarykovi – natož tobě - asi ještě úplně nevyrovnám, ale z holčičky mám také radost. ;-)

Necivět, ale chápat. Jsem sice starší ročník, ale k tomuto mě vedli rodiče. Je dobře, že dnes to není pro děti tabu.  /T


revírník
16. 09. 2017
Dát tip

Občas slýchám nářky a stížnosti starší generace na téma "Kam ten svět spěje, to za nás...", ale já, třebaže taky vidím, co se mi nelíbí, si naopak především cením, co se mi na nové době líbí. Té otevřenosti, hlavně u mladých. A jejich tolerance k menšinám, a to včetně postižených. Je dobře tyto střípky ze života dávat druhým k přečtení. Mají svým dílem zásluhu na zlepšování stavu mysli většinové společnosti. Každý takový krůček k tomu přispěje.


Čudla
16. 09. 2017
Dát tip

/*


Diana
16. 09. 2017
Dát tip

Gora má pravdu, za mého dětství nás vychovávali v tom smyslu, že je velmi netaktní toto téma zmiňovat, na postižené koukat a pod. Správné -podle našich vychovatelů - bylo dělat, jakobychom si ničeho nevšimli.

Jsem ráda, že se časy mění... 


srozumeni
16. 09. 2017
Dát tip
Goro, děkuji, Ty jsi rychlá. Já si to napsala v autobse do Prahy jen do mobilu do poznámek a na Zličíně jsem to naťukala do počítače. Ale musela jsem spěchat, tak je tam několik překlepů atd. Proto jsem to napsala až na zítra, že to pak ještě opravím. Ale bála jsem se, aby mi to nezmizelo. Zase jedu k té mámě, tak abych jí měla co přečíst z písmáku - tuhle jsem o tom psala....Ach ta technika.

Gora
16. 09. 2017
Dát tip

Jiři, kdysi dávno bylo velké tabu vůbec o postižených či stáří a smrti hovořit, ta bariéra ve starších lidech možná přetrvává...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru