Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vzpomínka na Montmartre

11. 10. 2017
3
6
192
Autor
MarieDS

Horo mučedníků!
Nebe už zase pláče
pro krev zbytečně prolitou

Stoupala jsem výš a výš
až k blízkosti Svatého Srdce
hledala jsem útočiště
a doufala jsem, že dostanu špetku naděje

Toho odpoledne se svět mračil
Paříž se stáhla do sebe
v ustrašené nedůvěře
Eiffelka trpělivě snášela
mokré rány stříbrného deště

Stoupala jsem výš a výš
abych viděla pásmo města
v celé jeho kráse
v tom smutném půvabu deštivého dne

Tehdy jsem ho spatřila poprvé
v bělostné košili utkané ze slzí
podobal se andělu
snad plakal pro rány v koloběhu dějin
snad trápil se pro lásku
podobnou lilii zlomené větrem
podobnou životu, jenž nedostal šanci

Nechal mě hrát - dlouho a s citem
vyzpívat v slzách všechny žaly světa
nechal mé prsty laskat klávesy varhan
donekonečna
snad bylo to pro všechny mučedníky
v zoufalém koloběhu dějin
snad bylo to pro lásku
pro to stříbrné srdce
probodené kopím a sedmi meči

A když jsme skončili
tu podivuhodnou hru vzájemné náklonnosti
sedla jsem si k jeho nohám
jako hříšník, který touží po odpuštění
v bělostné košili utkané ze slzí
podobal se andělu
otevřel mi dveře svého srdce
krvavá slza utkvěla na mé dlani
stala se drahokamem
podobna lásce, jež nedostává šanci

Horo mučedníků!
Nebe už zase pláče
pro krev zbytečně prolitou

Mé kroky bloudí mezi provazci deště
opět jsem sama, tak jako dřív
ale rubín Tvé lásky nikdy nepřestane hřát 


6 názorů

Umbratica
23. 10. 2017
Dát tip

Když jsem psala před časem svou první kritiku,dívala jsem se na tvou báseň z jakéhosi špatného zorného úhlu. Teprve ted' ji začínám skutečně vnímat. V jistém smyslu je velmi zvláštní,že v tvé básni o Paříži je motiv mučedníků a  mečů v srdci (viz též tarotová trojka mečů) a v mé básničce o Paříži je motiv andersenovských střípků v srdci.  Tvoje básnička je ovšem daleko lepší než ta moje a mrzí mě,že si jí všimlo tak málo lidí. Tip. 


Dodola
15. 10. 2017
Dát tip

Oslovuje. Jakobys nasákla v atmosféře velkolepého města něčím, co každý nevidí. Možná to bylo tím deštěm.


Umbratica
12. 10. 2017
Dát tip

Taky jsem tento měsíc napsala básničku o Paříži. (...)

Styl,kterým píšeš,se mi líbí,ale musím se připojit k názoru Gory. Myslím si ale,že ani tak nejde o patos. Jde spíš o to,že některé partie z tvé básně ,některé metafory jakoby byly převzaté z pokleslé literatury pro paní a dívky.  Nic takového dnešní doba nepromíjí. Musíš se oprostit od"košile utkané ze slzí" a podobných metafor. Ber svoje básně jako skládačky,jako puzzle,ve kterých lze špatné segmenty vyměnit.

Kdybych si nemyslela,že některé segmenty tvé básně jsou dobré,nepsala bych ti tak dlouhou kritiku. - Myslíš,že bys byla schopná tuhle báseň předělat ? - Našla bys v sobě dost tvrdosti některých částí téhle básně se vzdát ?

Jinak tě tady vítám a přeju ti hodně štěstí.


Gora
11. 10. 2017
Dát tip

Můj pohled - tohle by ušlo, anděly a pláč a rubíny vynechej-

Toho odpoledne se svět mračilPaříž se stáhla do sebev ustrašené nedůvěřeEiffelka trpělivě snášelamokré rány stříbrného deště

Stoupala jsem výš a výšabych viděla pásmo městav celé jeho krásev tom smutném půvabu deštivého dne

 

kdybys vystavila jen tyto dvě strofy, bylo by to mnohem lepší


agáta5
11. 10. 2017
Dát tip

hm... na Monmartru jsem byla a vůbec tyhle myšlenky nemám... bylo to úplně skvělé, těch umělců, malířů, kejklířů a lidiček, co přišli za kouskem umění... mám obraz od Španěla, hodinu a půl nás maloval a já vdechovala atmosféru krásnýho kusu země... takhle to mám já :))

 

ano, je to patetické, samej pláč a konec s rubínem to zazdil...


Gora
11. 10. 2017
Dát tip

Připadá mi škoda, že to máš tak patetické, jádro je pro mne fajn...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru