Brzy

Z polí přišel podzim natáhnouti dlaně
o drobné mé duše mlhami mne prosí
a já hledám v kapsách mincí času marně
stínem vysvlečený a botami bosý.

Jsme jen jiskrou v nebi spadenou tam z ohně
slova jako žabky skáčou k břehům ticha
v žilách zima příští hoří právě ve mně 
vítr karty listí javorů, lip míchá.

A oči jsou dveře, kudy dovnitř vcházím 
otevíráš víčka a říkáš mi zůstaň
do prvního sněhu do rána, jímž scházím
najíme se těla prostřeme svá ústa.

A pak políbení dáme k snědku ptákům
nadrobíme krajíc na zem jako slzy 
a objetí vzlétnou nahoru až k mrakům
když je ještě čímsi podzimu tak brzy.