Hledejme v sobě víc než kost...

Mnohdy se ženeme jen slepě
za něčím, co je pouhý stín
přelud, jenž láká
šálí zrak a
na všechno lesklé je jak straka
Kostlivci v skříni zatím v sklepě
třímají láhev, v níž je džin

Zdobíme věnce velkolepě
v duši však máme všední kal
falešná klaka
zahuláká
odvrátíme se od žebráka
koledy otrhanec nepěl
natož, aby se ještě kál

 Často nám bývá nepříjemné
dívat se hloub, než na povrch
oči pak pálí
ostré skály
Diváci zatím dotleskali
Nikdo si ani ruce nemne
na dně se špatně hledá vrch

Na dluhy myslí, na nájemné
na sklenku, která nemá dost
Snad do ní dali
cyankáli
ti, kdo už péci s proudem vzdali
Snad, že je těsto příliš jemné
snad, že se ztrácí neznalost

 
 Zkoušíme vykoupit se dary
přitom však neumíme dát
něco, co přečká
víc než břečka
něco, co není pouhá tečka
Že by to byly temné čáry?
Sami si obtáčíme drát

 Obtáčíme jím všechny tvary
hlavně však naši minulost
To je ta léčka
když se smečka
vlků chce napást na ovečkách
Betlémský příběh není starý
Hledejme v sobě víc než kost…