Železný a zlatý král

Zní tichý tón, to šašek v koutě píská,
celou noc na píšťalu hrál,
za rozbřesku nejvíce se stýská,
korunu svou snímá unavený král.
Temná noc pomalu se ztrácí,
za obzorem probouzí se den,
již tuší, že se nenavrátí,
z lásky navždy zůstane jen sen.
Zbraně řinčí, tábor vzhůru vstává,
z vojáků zůstalo jen pár,
to často v životě se stává,
že ze slibů zůstane jen cár.
Z těch slibů, jimiž páni králi
věrnost, pomoc přislíbí,
věrnost svoji pouze jenom hráli,
k nepříteli poté zamíří.
Pos koryty koní zelená se tráva,
trubky břeskně k boji zvou,
jedny čeká smrt, jiné zase sláva,
muži mlčky v řadách jdou.
Nejedno srdce zachvěje se strachem,
úzkost svírá srdce všem,
již bitva zuří, krev se mísí s prachem,
dusot koní rozechvívá zem.
Muž za mužem se k zemi kácí,
zase bude v zemi plno vdov,
síly rychle vojákům se ztrácí,
hrdlům se nedostává slov.
Ztichl ryk boje, potok krve k řece běží,
jako by byla svatý grál,
mrtev pod svým koněm tiše leží,
železný a zlatý král….