Blažena a Max

Ze sbírky Ve společnosti zločinu: http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1223

 

Inspirováno: https://www.youtube.com/watch?v=FzYaOMkyTqk

 

 

Blažena má dneska rande

s milým mužem, přímo grandem

pod mostem už na něj čeká

Líbají se ústa žhavá

mladá žena se mu vzdává

srdce bijí – šumí řeka

 

Navrhne mu schůzku u ní

kola vlaku v dáli duní

těší se, až spolu splynou

„Zabiješ mě?“ – náhle řekne

„Bylo by to prostě pěkné“

Hledí na ni – v mžiku jinou

 

„Vím, co děláš za profesi

vůbec mě to nevyděsí

Obchodník – to nejsi, Maxi

Vím, co bereš za zakázky

pro peníze, nikdy z lásky

a znám dobře i tvé taxy“

 

Neříká nic – už jsou v bytě

Její ústa šeptnou – Chci tě

svléká ji – a vstoupí do ní

Dělají to – ona heká

na zemi je dávno deka

pak se nad ní něžně skloní

 

 „Teď mi pověz, moje drahá

proč chceš sejít rukou vraha?“

„Miláčku můj, to je prosté

Umírám – a nejde jinak

osud někdy bývá sviňák“

Cítila, jak v ní zas roste

 

„Průběh cesty bude hladký

jízdenku už nechci zpátky“

„Proč chceš zemřít? Proč to celé?“

„Umírám – a nechci bolest

Ptám se, zda to můžeš provést?“

„Jo, to mohu“

„To je skvělé

 

Je to zkrátka všechno snadné

Někdy člověk na dno padne

máš mé tělo k dispozici

Už jsi v něm – už´s do mě vnikl

nasedla jsem na bicykl

a teď toužím ti jen říci

 

Že chci brzy nebýt živá

ať mi už jen dnešek zbývá

ať můj dech se navždy ztratí

Poprav mě – a budu vděčná“

připadla mu neskutečná

věděl, že čas se jí krátí

 

„Jsem ta, která cíl ti zadá

jsem tvým cílem, jsem jím ráda

Kamarádka je teď vdova

Já se zbavit hodlám sebe

tak, můj Maxi, síly seber

chci, abys mě zlikvidoval

 

Moje kamarádka chtěla

pomoci si od manžela

pomohl´s jí – a to navždy

Také bych si nyní přála

abych obětí se stala

předem promyšlené vraždy

 

Tělo muže kamarádky

našli v rámci jedné skládky

leželo tam s pytli smetí

Pohozené na odpadky

Vdova teď má život sladký

Týral ji – i jejich děti

 

Střelen do hrudi a čela

Prý ho žena vytáčela

nechtěla už snášet muka

Máš v tom prsty, tys byl najat

prostřelils mu jeho kabát

aniž se ti chvěla ruka“

 

„Doktoři ti nepomohou?“

„Vidělo mě jich již mnoho

maximálně rok mi dali

Že mám strádat – to mě drtí

Musím-li již patřit smrti

ať netuží na mě svaly“

 

 Vnímal, jak je přitažlivá

teď se ale nad ní stmívá

oblá ňadra, štíhlé boky

Přivedl ji do extáze

přivede ji zpátky na zem

do Nebe pak – až dá pokyn

 

 Líbal její prsní dvorce

Stane se z nich jenom porce

masa, jež se rychle kazí

Tahle oběť sama touží

skončit zastřelená v louži

krve, která v čerň se srazí

 

Kdesi černý havran kráká

Blažena si zabijáka

najala na sebe samu

Vrah ví předem, co že vzkáže

téhle přenádherné Bláže

jeho paže sevřou dámu

 

Promítne si různé tváře

od feťáků po notáře

od gangsterů po ctihodné

Nejen muže, ženy také

na onen svět poslal vlakem

Zastřelí ji? Nebo bodne?

 

Jedna byla advokátka

druhá zase mladá matka

která chtěla nic – či všechno

Jednu bodl – v ruce dýku

druhou střelil do hrudníku

neřešil to – zkrátka zdechnou

 

Do mrchy i do světice

kudlou bodne – srdce, plíce

propíchne jim beze slova

Teď má ženu do třetice

Je to jiné – a v tom sice

že se do ní zamiloval

 

„Chci odejít silná, hezká

plakat pro mě budou dneska

zítra odpor cítili by

Nechci sejít jako troska

Prosbu mám - a je to rozkaz

Můžeš mi tu něco slíbit?

 

Že, až vyjdeš z mého bytu

nebudu mít identitu

skončí moje existence

Vyhasnout chci ve tvých rukách

šťastná, nikde žádná muka

přijmu dárek od milence

 

Maxi, nejde o legraci

profesionální práci

rychlou, prostě čistou, žádám

Zabiješ mě? Co ty na to?“

„Já myslím, že ano, zlato“

„Super“, chvěje se jí brada

 

Udělá to, zabije mě?

Moc se k tomu tedy neměl

Hlavou se jí všechno honí

„Uděláš to? Slíbíš mi to?“

„Ano, jenom je mi líto

že jsem tě už neznal loni“

 

 Objala ho před svým skonem

„Napumpuj to do mě, honem

zemřu, ne však v tuhle chvíli

Vezmi, co zde nabízí se“

Max k ní skloní čelo lysé

Bláža zatím blahem šílí

 

 „Nejdříve chci tebe, Maxi

Chci to znovu, ty máš praxi

nejen v likvidaci cílů

Udělej mi to – a znova

chci být tvoje supernova

naposled se se mnou miluj

 

Nebloudím již v temném lese

S tebou se zem opět třese

chci to – nejdřív sex – pak zabít

Nejlepší si vezmu šaty

připravená budu – a ty

a ty nesmíš být pak slabý“

 

„Máš to, koukám, promakané

skoro mi až slza kane“

„Říkám, že chci práci čistou“

„Říkáš, vím, tak dobrá tedy

Ještě jednou – naposledy

Ptám se, zda seš si fakt jistou?“

 

„Jsem si jistá, odhodlaná

že již nechci dožít rána

zbraň svou máš?“

„Mám“ – odpověděl

„To je dobře“, řekla žena

„Chci odejít upravená

nalíčená, v klidu, vsedě

 

Kolik poslal´s lidí k ledu?“

„To takhle říct nedovedu

Dvacet – možná o pět více“

„Doufala jsem aspoň ve sto“

„Tak to sorry“

„Ale přesto

věřím, že mi zhasne svíce“

 

„Popravím tě, Blážo, brzy

je to smutné, což mě mrzí

udělám to s úctou, v saku“

„Nechci poznat utrpení

miř fakt přesně.“ Světlo denní

nahradí pár temných mraků

 

 „Jak to provedeš už tušíš?“

„Nevím, Blážo, ale budiž

zastřelím tě – spokojena?“

„Chci, ať do mě ostří vniká

náboj exploduje – dík a

ať je rychlá tahle změna“

 

 „Kam na nápady ty chodíš?“

„Vím, že se mnou je to potíž

na filmy se dívám často“

„Tvůj film ke konci už spěje“

„Vím, jsem kousek od naděje

tak už rovnováhu nastol“

 

 Vyndal zbraň, dal tlumič na ni

„Připraven jsem, moje paní

Řekni „Teď“ – a konec bude“

Přitiskl jí hlaveň k hrudi

vášeň v ní již neprobudí

dotluče jí srdce rudé

 

„Děkuji ti za vše, Maxi

Ke smrti jsi moje taxi

Děkuji ti za vše – sbohem

Za to, že´s mi sundal blůzku

se smrtí mi sjednal schůzku

a byl oporou mi – v mnohém“

 

Nechtěla být za špindíru

když má v těle svém mít díru

umytá je, učesaná

Stojí zpříma – proti němu

evidentně nemá trému

a jí silně zvoní hrana

V černých šatech je tu k mání

poslední teď splatí z daní

nepůjde snad k branám pekla

Do ticha to slovo zmíní

zašeptá: „teď“ – zrovna nyní

Krev jí skoro nevytekla

 

Zhroutila se na posteli

ihned poté, co ji střelil

zatlačil jí něžně oči

„Sbohem Blážo, moje milá

tvůj strach moje ruka smyla“

K ní se více neotočí

 

 Dovětek (ten v původní verzi Ve společnosti zločinu není):

 

Možná, že vše bylo jiné:

Co když byla nakažená

virem Há Í Vé ta žena?

Bláža – šlo jí o jediné

 

Chtěla pomstít svého bratra

Max ho zabil na zakázku

Bláža nasadila masku

Nemusela dlouho pátrat

 

Třikrát bodla kamarádku

tu, co vraha najala si

když už pomstychtivost kvasí

nejde nic zpět od začátku

 

Proto Maxe dvakrát svedla

blažená, že do ní vniká

AIDS ho zraní jako dýka

Budoucnost mu rázem šedla

 

Najala si zabijáka

přitom z něho byla kořist

Myš je v úzkých, kočka tvoří

do pasti ji krutě láká

 

 Max přestal být obezřelý

dostala ho - jako chlapa

vlaštovka smí mouchy lapat

podobu si vzala střely

 

 

---