Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Hmm
Už nechci nic říct, a přec ze mě slova plynou
dny budoucí v ironickém šklebu hodnotí dnešek
Duše je stálý proud
ví, koho milovat a koho opomíjet
Kdo by chtěl tlačit zeď proti zdi?
Vždyť ví, co je v jeho silách
sedřít si ruce a potrhat svaly
hmotnější vítězí a nechává
prostor pro pláč slabého
Kdo zažil úsvit vlastní porážky,
jak výhodné je vítězit
ví, co je relativita
Síla, kterou měl včera
má i dnes, jen chtít,
ale duše plynou a splývají
Matematiko! Matko a sestro,
přírodo a zákone,
zahal svým závojem
moje vztahy a řešení,
docházím ke špatným výsledkům!
Poznáš chybu?
Amadeus věděl, jak na Tebe,
ale příliš jsem Ti vrostla do kůže,
závislost je bolestná
a odtržení značí smrtelné rány,
Ty však znáš to mnohem lépe
Víš, myslela jsem, že Tě miluji,
že Tě mohu pochopit,
kdo však neodpouští
a nečiní výjimek a ústupků,
toho lze jen těžce milovat,
proto nediv se mé lásce,
kolísá a nelze
ji vyjádřit v oboru přirozených čísel
Odpusť Ty, která jsi svázaná
definicemi...a přece svobodnější
než kdokoliv z nás.
Nesměj se mi,
znám Tě, mohu Tě zničit,
pošpinit a zhanobit,
mohu Tě odmítnout,
ale vrostla jsi mi v kůži,
závislost je bolestná
a odtržení značí smrtelné rány
Kdo z koho?
Miluji Tě, ale Ty mě více
Odpustíš mi? Mohu začít znova,
tentokrát podle definice?
5.10. 1999