Mám strach

za sedmero horami leží drak
krovky má polámané od jablek, které prorazily jeho první oči
vyčnívá z čapího hnízda
peří
stěží dýše

však

plamen z huby perly zlata stále těží
každou sekundu
čas běží
zakopává o práh sytě rudo červeného domu
pohled z okna ...

... a padlí nejsou mrtví

jen ospalí hráči nachové ptačí barvy, co přestali světlu hrát

... padlí neustoupí

jen plní prostor tak, že smývá veškerou krev z vašich rukou
plak ze zubů vašich nikdy neposlušných dětí
a tenkou nevinnost vašich žen
pod polštářem
padají zuby
skrz nekonečno stěn

jsem toho důkazem

a nemůžu se smát

když velká voda není pitná

sluší se jí bát.