Ideální svět

Mé první dílko, rozhodně to neberte tak vážně, jak to vypadá.

Je tu zas, stále a znova, ta prázdnota, jíž nezaženou žádná sova. Sen vlažný ze dna šálku se na mě směje, nezbylo nic, jen v těle pulsující euforie. A taky žal, bolest, však smíření to hlavní, že na světě není nic ideální. Naposed šálek k ústům přikládám, je to jak polibek, který už neochutnám. Zbyla jen hořkost na dně moře bergamotu a píseň tklivá, co zahnat má samotu. Však útěchu mi vůbec nepřináší, neb slovo "LOVE" se v ní stále vznáší, Je to jak sen, smyšlené vyprávění, však na světě není nic ideální. Život je svině, láska je náhoda, osud je vejmysl a nenávist nehoda, pouhý omyl, co vratké vztahy jediným cvrnknutím rozhodí z rovnováhy. A láska? Ta bortí všechno plánování, neb na světě není nic ideální. Tak sedím tu jen ve tmě obklopen novou písní, jež novou naději, coby symbol v sobě tísní. Kašlu na ideálnního světa hledání. Kašlu na vysněné náhody čekání. Jakmile náznak požitku zjeví se, tou samou notou odvětím se a jak prase touhou nadržený vrhnu se po hlavě do tůně rozvířený.

---