Láska až za hrob

            Dveře tvých úst

            zůstaly dokořán

            a  přesto udivený výkřik

            již nenašel cestu ven.

            Blýskavá ocel

            mapuje útroby

            jako by chtěla do puntíku

            znát tvůj jídelníček.

            Budu určitě plakat

            až první lopaty hlíny

            odbubnují marš

            na víko tvé rakve.

            Já vím, dva roky

            čekání jsou hodně.

            Ale sliby z tvých úst

            byly tak přesvědčivé.

            Možná mě chytí

            a popraví za mou lásku

            za krásného jitra

            kdy beránci vbíhají na oblohu.

            Nebudu chtít zavázat oči

            abych nepropás

            až Smrt a ty budete

            ke mně přicházet.

            Ale možná odpluji

            někam daleko za dva oceány

            a vysměji se katu

            drábům i falešným láskám.

            A budu určitě plakat

            až na rtech, které

chutnaly tak sladce

zatančí červi  gavotu.

Vytahuji nůž z rány

a rudá kapka dělá tečku

za naší láskou.

Láskou až za hrob.