Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte selentilky, mravenci a ty
Autor
agáta5
Tu do zápraží vrostlou ženu
nepozvu dál,
když nevyženu
s ní celý dům, můj pomát se.
Host, rybí kost se pozadírá,
vmezeří pach prst po všech škvírách -
Zná moje jméno po matce.
Po otci nebudu nic říkat,
Nezapřeš … hádej! Ví ho třikrát,
nic Nic NIC - v třesku rohovin.
Vidí až do čel, v očích tuhá,
se zuby na rtech, mlč, kdos uhád,
o sobě - ani bohovi.
Sedá mi na práh, jak když skřípne,
kolik mě zná a ví –
když líp ne -
bude tu, dokud my budem
hnát babou ze vrat, táhni, kliď se!
Překotí dům
jen za šroub v klice,
obrátí čas dnem
přes půlden. (qíčala)
je strašně lehký spočítat tvý prsty
zmáčknout koleno
počíhat si
když nekoukáš a usrknout ti z kafe
a s noblesou zaplnit místo ve vedlejší roli…
(i za tu mámy dostávají Oskara)
Tahám ze spár narozeninový lentilky
značkuju jimi cestu do trávy a dál do zahrady mravencům
jako bych krmila slepice
tolik tvorů za mnou nikdy neběželo
asi je jich víc než milión možná miliarda
invaze z mravenčí galaxie žere lentilky pedigree i kotníky
lezou z kytek
sedím na stoličce nohy na stole a říkám si
že je tady ještě místa dost a dokud nepřejdou můj práh…
skoro jsem zapomněla jak chutnaj lentilky
(sedá mi na práh a divná je – mlčí
v očích jemnost žen a kůže vlčí
když otevřu kousne vrčí
a pak se schoulí do náručí)
vím že mě čteš
a vím že moje psaní není žádnej zázrak
jenže zrovna včera mi přistál za oknem vzkaz
že v pět u kostela
no nenapsal bys o tom báseň?
Vždyť já nerandila skoro tisíc let!
A že si splet barák?
drobnost
Stál tam
opřenej o kolo dojemně krásnej
a já si říkala jak mě najednou z ničeho nic mládí tak dojímá
nabídla jsem mu lentilku
a on mě za to odvezl zpátky na štangli
no pohled pro bohy
jmenuje se jako můj syn – Ondra
co se mi oženil
tenhle klučík se za chvíli taky ožení
jeho děti budou trousit lentilky v pergole
a mravenců bude čím dál víc
no nic
jdu dospárovat tu mozaiku na schodě
lentilky se z nich tahaj blbě
a umíš si představit jak běží domů?
jeden má modrou druhej červenou další žlutou barevný mraveniště uprostřed zahrady
obrovská královna si mne mravenčí ruce...
13 názorů
kví, tys to vlastně vyhmátla.. po bouři vyjde lentilkový nebe ... já furt netušila, proč jsem měla potřeebu ji tam šooupnout k týhle... jsi prostě dobrááá :))
prolog je moje schovka děl, co se mi líbí... a občas mizí :)))
konec lepší??
goro, čti pořádně :)))
díky za čtení všem
gabi tá istá
26. 08. 2018čítam a hovorím si, toto nie je agáta! nejaký omyl? pozriem hore, je to agáta! čítam ďalej - jaaaaj, qíčala! a pod kví agáta, až vtedy mi došlo a zapadlo, ty lentilka jedna! *
Aha, teď jsem pochopila, že ta první je qíčaly - ale že to v té závorce nebylo, viď...stejně jsou rýmy fajn, ať je autor kdokoliv :-)
Celá dílka chutná. Ty lentilky v tubě života na štorc, jsou exklusivní.
Poslední bych nedávala...stačí mravenci:-)))
Nápadník na kole...to je ten opravář??
Rýmy jsou prima, a vše.