Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Doširoka rozevřená náruč básní

Výběr: Zbora, atkij

26. 08. 2018

937

Autor

WiruZ

Po dlouhých letech,

přečetl jsem si své vlastní básně

a konečně nabyl pocitu,

že porozuměl jsem.

Netrval dlouho - asi jako, když sykne lití olova v páře nad vodou -

ale odpárat mi už nešel.

A jak jsem tak rozuměl

svým vlastním básním

uvědomil si, že jsem se k nim kolikrát

choval značně macešsky.

Až příliš často jsem se jim smál

a mnohdy se i styděl,

připadal si patetický

i smělý!

Dětský, co lze vybrat z dětských let,

i jednoduchý a kdoví jaký ještě.

No hrůza!

A přitom, když trochu zavzpomínám,

vrátím se do dob, kdy prolézal jsem

stará zákoutí Podolce a hlaváku a Štěpánky

Boleslavě Mladé; tam podél Jizery, prastarém toku

opile fantazií vracel se na honem domů

a snažil se podržet v hlavě tlusté štočky básní,

které zjevovaly se mi celé a najednou.

Tenkrát psával jsem básně tužkou a chvatně, narychlo

a nevadilo, když nápad se tu a tam rozutekl a vytratil

v padajícím popelu cigaret, které samozřejmě u tohoto posvátného

zření musely dýmit, neboť tehdy s nápady, s nápady dalo se ještě topit.

Dnes máčkám své básně do chytrého telefonu a potichu okolo nich našlapuji,

abych ani jediného slůvka nesplašil - nerozbil; jako ze srandovního gagu

staré grotesky, z ruky do ruky, přehazuje, sem a tam, aby se z mých děravých rukou

na zem nepustil - i třísk! ve víru Maďarského tance.

Ovšem; jinak je to jedno,

protože k básním vede vždy, ta stejná prastará cesta slov,

která mohou znamenat vždy, a pouze jedno a to samé:

Dnes už se jim nesměji.

Možná jsem ke svým básním našel jakousi pokoru nesamozřejmosti;

poklonou k zápiskům středověkých legend morových ran,

které musí tu zůstat na pamětnou (to když se mi přihodí, něco moc, tůze zlého!),

že dějou se stále na světě různé tragédie.

Neboť doširoka rozevřená náruč mrtvých; ukonejší a pohladí: Scio quid fiet post me,

jako ryby ze stojatých vod, když zpod smutečních vrb i vod se třou; nezapomenout.

A tak je napíši a zapomenu

a pouze nad hromadou mrtvých těl, myšlének

přelétají stále v dálce obloh všeho světa přežraní krkavci.

Až nakonec jsem si uvědomil, že tehdy

pro Jirku Simetha psát básně

znamenalo být, alespoň na chvíli, celým.

No jo - tenkrát jsem to ještě neuměl a nebo právě zas až moc -

i se vším tím siláctvím a křikem do celého světa,

nadáváním a spoustou žen, které jsem nikdy nepoznal,

plachým pohledem a agresivitou v každém písmenku,

že nakonec to jen a jen dohromady znamenalo

těch pár slov stále dokola: jsem tady a chtěl bych míti rád.

Po dlouhých letech,

přečetl jsem si své vlastní básně

a nabyl pocitu -

Naštěstí pocity netrvají nikdy příliš dlouho.

19 názorů

Dodola

31. 08. 2018

Dát tip

Sympatická zpověď, ve které se každý tak trochu pozná...

vulpecula

27. 08. 2018

Dát tip

WiruZ! Děkuji! Jsem ráda, že se po tolika letech našla další mně neznámě známá duše tady!

Jinak za sebe mohu říci, že pořád raději tužka a papír... následně pak povětšinou koš... Naštěstí těch nespavých nocí ubylo s přívalem práce... A máš pravdu, slova víc vzdorují...

Dagmaram

27. 08. 2018

Dát tip

Taky občas koukám na svou starší tvorbu a zdá se mi svižná a uvolněná.

Teď nad tím víc přemýšlím a o něco méně se nechám unášet citem.

Taky mačkám básně a myšlenky do chytrého telefonu ;-))

Ten konec, cítím to podobně, ale trochu víc sobecky:

že nakonec to jen a jen dohromady znamenalo

těch pár slov stále dokola: jsem tady a chtěl bych míti rád a být milován

Musaši

27. 08. 2018

Dát tip

S tím skutečným básníkem máš možná pravdu,protože všiichni skuteční básníci,které jsem potkal,byli už mrtví.

WiruZ

27. 08. 2018

Dát tip

Musaši: a já mám pocit, že něco jako skutečný básník neexistuje. Uf po jointu by se mi tedy rozhodně nic nevalilo...

Z tvého psaní mám pocit,že " to jede". Prostě to teče,hrne se to,valí se to a sune jaksi samo od sebe jako po jointu. A to není špatné. Jinak jsem ale kdesi četl,že skutečný básník by neměl svým básním rozumět. Tip.

WiruZ

27. 08. 2018

Dát tip

Gabi tá istá: mno příliš mnoho jsem - jsem odstranil, hah, vlastně ještě trochu upravil - bo bylo jich tam přespříliš až mnoho. Archaická mluva - zaznělo to tu několikrát a nemyslím si, že by to bylo špatně, obzvláště u básních, věnuji-li se posvatnému i profánnímu a ano, používám to v mluvě:), ba i přehozený slovosled.

Norsko 1

27. 08. 2018

Dát tip

To víš

gabi tá istá

27. 08. 2018

Dát tip

užvaněnka by mala byť spontánna, neviem, či takto bežne rozprávaš, tak archaicky, s prehodeným slovosledom...na začiatku ma rušilo časté "jsem", ale tak v užvaněnke by zasa prekážať nemalo...napriek týmto zaváhaniam dávam tip*, verše ma zaujali zvláštnym spôsobom, je v nich čosi, čo v iných nenachádzam