Barvami

Jakoby roztála benátská zrcadla 
tak stojí v ulici včerejšků louže
ve světlo růže má navěky propadla
dlaněmi paprsek pomalu klouže.

Jak hlína voníš mi tady a teď
strništěm objímáš vteřiny mé 
a každý staví svých myšlenek zeď
tvořených přítomným okamžikem.

Barvami podzimu maluji tebe 
opadáš do naha přede mnou z listí
chutnáš mi jako má kapička krve
když si kluk rozbitý ret s pláčem čistí.    

A jen tak jakoby venku zas prší
ptáci jsou na nebi jak hroty střel 
a dolů padá déšť milion duší
co kapka touha má, kterou jsem měl.