Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Elegie k 28. říjnu

24. 10. 2018
2
6
736
Autor
supizmus

   S blížícím se státním svátkem 28. října zažívám poněkud rozporuplné pocity. Za jedno mi přijde značně podivuhodné slavit 100-leté výročí státu, který je 25 let mrtvý. No, a když si stručně projedeme oněch 75 let onoho dnes již neexistujícího útvaru, tak je to pohled, který mnoho důvodů ke slavení nedává. 

   První republika: mohutné odpady od katolické církve, následně Mnichovská dohoda a rozpad na Protektorát Böhmen und Mähren a polofašistický Slovenský štát. Druhá světová válka a skok do náruče Sovětského bolševického impéria. 40 let rudé tryzny. Po vysvobození z jeho spárů následovala divoká 90-tá léta, rozkrádání všeho, co se dalo a slavné finále v podobě definitivního rozpadu republiky. 

   Bylo by smutné skončit tímto pohledem. Proto nabízím pohled na skutečnosti, které by stálo za to oslavit. Konkrétně daly země České i Slovenské za těch 100 let světu mnoho velkých osobností. Biskupové Trochta, Beran, Hlouch, Vojtašák, Gojdič, Hopko a další. Mučedníci Josef Toufar, Jan Bula, Zdenka Schelingová, Anna Kolesárová, Dominik Metod Trčka. Zapomenout bychom neměli ani na pravoslavného biskupa Gorazda Pavlíka. Česká teologie dala světu vynikající myslitele Josefa Zvěřinu, Karla Skalického, Karla Vránu, Dominika Pecku, Metoděje Habáně, Silvestra Braita a mnohé jiné. Bez zajímavosti není ani to, že zakouřenými a alkoholem "provoněnými" doupaty undergroundu zněly v dobách komunismu např. Pašiové hry kapely Plastic people of the Universe nebo přetextované spirituály v podání evangelického faráře Svatopluka Karáska.

   Současnost, tedy pohrobci zaniklého Československa, snad mohou mít ve svých krátkých dějinách jako velké plus napsánu zvěst o tom, že jeden i druhý stát měl tu čest hostit největší osobnosti křesťanství druhé poloviny 20. století, tedy sv. Matku Terezu a sv. Jana Pavla II. 


6 názorů

supizmus
29. 10. 2018
Dát tip

Díky za doplnění!


Musaši
29. 10. 2018
Dát tip

Oslavy stoletého výročí vzniku Československa podle mne zbytečné nebyly . Snad se jen málo akcentovala skutečnost , že většina Čechů chápala návrat vlády do rukou českého národa jako obnovení stavu ,který trval od desátého století nikoli do roku 1526 , jak uvádějí mnozí ,ale až do roku 1620 . V šestnáctém století nám totiž ještě habsburkové reálně nevládli , vládla česká šlechta a rozhodně ne špatně.Ne nadarmo byl za první republiky populární slogan " tři sta let jsme trpěli " .


Dodola
26. 10. 2018
Dát tip

"vědomě katolicky tendenční"... hm, do toho historického a politického pozadí bohužel nevidím, monarchie... no nevím, komunisté by se možná tak snadno neimplantovali i tehdy, kdyby se katolická církev nestala taky takovou "monarchií" (masivní odpad od ní  ještě neznamená odpad od Boha a - upřímně, moc mě teda nemrzí), kdyby byla taková, jakou ji chtěl Kristus, nebo aspoň papež František... Marek O. Vácha má k tomuto zajímavé postřehy :-)

Tip za námět k zamyšlení, možná tak trochu i k polemice, na kterou si ovšem díky svým (ne)znalostem patřičných souvislostí moc netroufám:)


supizmus
26. 10. 2018
Dát tip

Je pravda, že text je vědomě katolicky tendenční, takže jsem neuvedl spoustu osobností z "jiného světa", např. odvážné bojovníky 2. světové války, Václava Havla, vědce, intelektuály, sportovce, literáty a jiné. Hlavní účel je povzdech nad oslavou 25 let mrtvého úpolitického útvaru a dějin, které rozhodně nejsou moc oslavyhodné... Jiná otázka je, zdali bychom v rámci monarchie mohli být silnější opozicí ve 30-tých letech vůči nacistickému Německu, příp. by se zde tak snadno neimplantovali komunisté. Taky je bohužel fakt, který se v rámci české historie neříká, že za účelem co největšího oslabení Rakouska pan prezident Masaryk chtěl co nejvíc natáhnout 1. válku... Ale dosti toho, buďme rádi za to, co je.


Diana
25. 10. 2018
Dát tip

Vlastností každého jevu, každé události je to, že má vždycky dvě stránky. Rub a líc. Je prospěšnější držet se toho líce, protože každá radost, úspěch, a dobrý pocit vede lidi k větší toleranci, laskavosti a schopnosti odpustit chyby. Takto se společnost postupně zlepšuje a očiš´tuje. Já bych ke tvým uvedeným výhodam, kterých si velmi vážím, přidala ještě připomínku, že řada Čechů dala světu vědecké objevy, technické vynálezy a dobré příklady,  například ČAS - Českou astronomickou společnost, založenou v r. 1017, která důstojně reprezentuje českou vědu ve světě a vlastně slaví také stoleté výročí. Rozhodně je co slavit a za co děkovat.

A v neposlední řadě ČAS udělil čestné členství také Járovi Cimrmanovi, čímž osvědčil nenapodobitelný český humor :-)


Musaši
24. 10. 2018
Dát tip

Já křest´anství velmi respektuji a s některými křest´any si tady na Písmáku velmi rozumím .Nemám nic proti oslavám ,které navrhuješ ,ale musíš si uvědomit , že katolííci už dávno netvoří většinu tohoto národa jako někdy po třicetileté válce. Naopak obnovení české státnosti v roce 1918 se týká každého Čecha .K první republice a k Masarykovi mám tisíc výhrad ,ale po první světové válce bylo jejich řešení tím nejlepším ze všech špatných řešení ,která mohla přijít . Vím cosi o koncepci spolkového státu dle Ferdinanda  d ´ Este a taky o plánech autonomie Čechů dle císaře Karla a rozhodně si nemyslím ,že by tyto alternativy byly lepší než ta Masarykova , Sťefánikova  a Benešova . Já si myslím ,že otcům zakladatelům je za co děkovat a že je co slavit .


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru