Z dlaní

Je chvíle před ránem nebe je černé 
a všechno v pokoji bledne jak film
ještě sny včerejší jsou dnešku věrné 
ač již ti s holuby z dlaní tvých jím.

A měří sluneční hodiny všem 
vteřiny stmívání hodiny tmy
zatímco vkládám ti jazyku šém
až dovnitř mlčení mezi tvé rty.   

Že se již šeří v nás vidí to Bůh 
tělo jak hostii dáváš mi jíst
jak stvoly obilí měníš se v kruh 
ústa tvá přítomná chtějí mne pít.

Jak laně z hladiny se hvězd též napijí
když je noc hluboká a horká tráva
pro maso možná nás lovci v nich zabijí 
však laň ta za nocí v očích ti spává.