Tma v me dusi

Tohle nema byt zadne zamerne napsane dilo. Proste jsem jen musel vyjadrit momentalni stav sve mysli. Ale kritiky klidne piste :-)

Cítím tmu. Tmu ještě ponurejší než dřív, zamlklou tmu plnou stínů. Na první pohled je zajímavá a vzrušující. Láká nás, kteří jsme oslepení svými jasnými životy. Šeptá nám do uší to, co chceme slyšet, ale nikdo nám to neříká. Tlačí se nám pod unavená víčka a pohlcuje naše tukem obalené mozky, které v ní plavou jako opilé náhlou svobodou a prostorem. Ten prostor je nekonečný a má mnoho rozměrů. Zdá se nám nádherný, opojný a tvarovatelný. Ve skutečnosti však on tvaruje nás. Deformuje nás svými deformacemi, aniž bychom si toho všimli. A v celém tom nekončícím ničem jsme sami. Tma jen milosrdně naši samotu skrývá před námi samými. Ta tma je moje duše. Je to černá linka na bílé ploše v barevném prostoru a nekonečném čase.

---