Lehká psychóza

1

Hahi oškrábal brambory, potom si šel koupit ploutve a potom s velikým náskokem zvítězil ve finských prezidentských volbách. Potom šel reklamovat ploutve, protože ho dřely na patách, dokonce se mu vytvořily nepatrné oděrky. Prodavač vzal ploutve do rukou a povídá: „Kdysi jsem miloval jednu dívku, měla dokonale symetrický nos a na kráse jí neubírala ani předimenzovaná brada. Pak ovšem zemřela.“ Nastalo krátké ticho a potom Hahi prodavače políbil.

„Můžete sebou pohnout vy buzny?“ ozvalo se z fronty za nimi. Prodavač rychle vyřídil reklamaci, Hahi dostal zbrusunové ploutve a pokusil se ještě ukrást fotbalový míč, což se mu stalo osudným. Securiťák ho totiž bez váhání zastřelil.

O necelé dva miliony let později bylo lidstvo vyspělou vesmírnou civilizací a svádělo nelítostný souboj s mimozemskými Gágy. Lidstvo bylo poraženo a všichni lidé byli vyhlazeni, tedy všichni až na dva – mladého a spanilého Endru a zrovna tak mladou a spanilou Rateřinu. Dělilo je od sebe čtyřicet milionů světelných let, přesto se nakonec setkali, bohužel Endra se odmítal spářit, protože Rateřina měla divné nohy. Toto je jeden z jejich mnoha rozhovorů, které se nesly stále ve stejném duchu: „Musíš se se mnou spářit, jinak lidstvo zanikne.“

„Mám svoje zásady, moje holka musí mít dokonalý nohy.“

„A vidíš tu někde nějakou takovou?“

„Ne, vidim tu jenom holku s krásnym úsměvem, je s ní zábava, ale ty nohy sou prostě divný, promiň.“

A tak lidstvo definitivně zaniklo.

O dalších 200 milionů let později byli Vigidehelané dvacátou první nejvyspělejší rasou ve vesmíru a kolovaly mezi nimi legendy, že dávno vyhynulá rasa lidí je klíčem k odpovědi na otázku všech otázek: Proč není důvodem k sebevraždě, že rovnoramenný trojúhelník nemá 4 odvěsny? Vyrobili stroj času a Hlotro byla vyslána do roku 1960, aby nepřímými zásahy zabránila zániku lidstva.

 

2

Mladý Timáš přispěchal za matkou a povídá: „Mami, na dvorku je nějakej mimozemšťan.“

„Pozvi ho dál, večeře je skoro hotová.“

Zasedli ke stolu a matka se obrátila na Hlotro: „Také se vám stává, že si jí vyhoníte a nemáte po ruce žádný ubrousek? Co potom děláte? Já obvykle ze skříně vytáhnu kalhotky. Vždycky mě jako první napadne kapesník, ale ta představa, že bych do něj měla ještě někdy smrkat... určitě to znáte sama.“

„Mami o čem to mluvíš?“

„Víš Timáši, to když muži odbývají svou práci, musíme si my ženy vystačit samy se svojí fantazií.“

Timášovi se řinuly slzy do očí a povídá: „Ale táta je přece ten nejpoctivější pekař na světě.“

„Jednou mě pochopíš, ale ještě jsi na to moc mladý.“

Chvíli bylo trapné ticho až Hlotro řekla: „Máte moc pěknou zahradu.“

„Děkuji, dalo to dost práce.“ a zase nastalo trapné ticho. Matka už to nemohla vydržet a vypadlo z ní: „Hrozně mě nudíte, vypadněte.“

„Omlouvám se, znám jednu bezvadnou historku, jestli mi ještě dáte možnost.“

„No dobře, ale moc šancí tomu nedávám.“

„Jeden kamarád pracoval jako skladník.“

Chvíli bylo ticho a matka se otázala: „To je celé?“

Odpověď nepřicházela.

„Tak ty budeš provokovat jó?“

Hlotro pak šla do ložnice a zamkla se tam.

„Koukej otevřít nebo volám policii.“

„Vlastně znám ještě jednu historku.“

Na místo přijela policie, strážník vyslechl matku a zeptal se: „Jak přesně zněla ta historka?“

„Jeden kamarád pracoval jako skladník.“

„To je celé?“

odpověď nepřicházela.

„Zeptám se ještě jednou a naposled: to je celé?“

Matka šla luštit křížovky, strážník nad ní nějakou dobu stál a přemýšlel, jestli je na místě použít donucovacích prostředků, až mu matka řekla: „Nudíte mě, vypadněte. Nebo snad znáte nějaké historky?“

„Jeden britský poslanec se rozhodl, že si bude přivydělávat jako hajzlbába. Svou práci vykonával svědomitě a poctivě, přesto byl propušťěn, protože na jeho místo dosadili invalidní důchodkyni, což firmě ušetřilo peníze. Poslanec pak vedl nenávistnou kampaň zaměřenou proti positivní diskriminaci postižených lidí, ale nikdo o ní nejevil velký zájem. Aby na tento rozkladný element upozornil, podnikl teroristický útok na samotné epicentrum postižených oligarchů – centrum duševního zdraví v Budapešti. Dostal diagnózu paranoidní schizofrenie a přiznali mu invalidní důchod. Brzo zjistil, že nemá dost peněz ani na dovolenou v Belfastu a tak se rozhodl, že se stane šachovým velmistrem. Na svém prvním turnaji poznal krásnou Egišku.“

„To je celé?“

Za dvě hodiny byl barák napěchovaný nejrůznějšími lidmi, právník se zamkl na záchodě, televizní moderátor v prádelně, bezdomovec v kanceláři a v kůlně se mačkal symfonický orchestr.

Hlotro si v ložnici pročítala nejrůznější knížky a nejvíc jí zaujala zmínka o pervitinu, řekla si, že to musí vyzkoušet. Přišla za matkou a optala se, kde by se dal sehnat.

„Mám dva gramy ve sklepě, ale tam se zamkli jehovisti.“

Hlotro zabušila na dveře a povídá: „Sousedka Imgrid prý zvažuje, že by se k vám přidala. Ale nechává otevřenou i možnost, že se přidá k satanistům, měli byste si pospíšit.“

Ještě než jehovisté odešli, vnutili Hlotro brožuru s nadpisem „Bůh tě miluje“.

Už se nadechovala k otázce, ale matka ji pohotově zarazila: „Na nic se neptej nebo se jich už nikdy nezbavíme, nikdy!“

Matka narýsovala dvě lajny a nabídla Hlotro ať si vybere tu lepší. Hlotro dělala, že váhá, vyčkala na chvíli nepozornosti a bleskově do sebe hodila obě dvě.

„Cos to udělala?“

„Máš toho ještě spoustu, teď si buď můžeš dát jednu lajnu nebo tolik co já nebo dokonce ještě víc.“

Matka pečlivě zvažovala všechny možnosti, ale ať se na to dívala z jakéhokoliv úhlu, ta nejlepší byla jasná. Hodila do sebe všechno, co zbývalo a zavolala dealerovi.

---