když mi bylo hodně špatně...

 

Dívám se do tváře,                          

vidím jen smutek.             

Úsměv v ní nezáří.                

Kam asi utek?

 

Očí dřív překrásné              

matně se lesknou.             

Prázdný výraz trápí                   

tu tvář tak hezkou.

 

Kadeře padají                            

do očí prve,                  

z vyschlých rtů pak skane

kapička krve.

 

Kam se to poděla                    

chuť a síla její?                          

Ústa jen do prázdna             

hořce zašeptají:

 

Proč matky utečou                    

od vlastních dětí?                   

Proč v duši člověka                 

bývá jen smetí?

 

Proč se láska na věčnost            

rozpadá na kusy?             

Všechno milé zošklivit se  

jednoho dne musí.                   

 

Ale proč?

---