Chceme

Je brzy ráno 
a město jak odvrácenou stranu Měsíce
olizují světlomety jako psí jazyky dlaně 
to projíždějí ti  
kteří neví, že šedí svou  
přicházejí zhasínat v lampách
nejdříve od středu 
až noc skončí jiskrou v poslední výbojce na periférii, která zapálí nebe  
a do bran fabrik začnou proudit transfúze dělníků
kteří dávají pít krev do hrdel strojů
a jíst maso svých rukou soukolím 
jako zálohu na oběd v závodce 
pak překročíš za dne opilce i žebráky
jež klečívají tam v písku ulic jak Kolumbové na pobřeží nového světa 
či za předjaří jak v dících 
když slunce řeže v očích 
žiletkou jakési pravdy 
a tep jak řeku uzavřenou do podzemí 
cítíš ve spáncích 
když přiložíš k ní hlavu 
k té, která sní sen, kterým jsi živ 
a ještě neznaven tíží světla   
ty, který navlékáš vlasy její jako nitě do jehel prstů
pak sešíváš rty své s jejími věčností políbení a v nevědomosti své 
že město ještě 
s patry věžáků nad hladinou 
vysílá svá SOS ke hvězdám již světlem prvních bytů 
však dole v hlubinách 
ještě loučí se mrtví a vrací nám zpět těla 
a dávají nám žíznit kocovinami  
a závidí nám touhami, kterými nás pálí v slabinách
jaká když ústa padají ke klínu    
a hovoří k nám zrcadly a tichem 
však my hluší chceme být a slepí
tak nenecháme své rány otevřeny bolestem 
a namísto krásných jizev, kterým bychom na konci mohli říkat oči 
slepneme pod víčky