Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak všichni pršíme
Autor
Kingman
~~ Jak všichni pršíme
Přijížděl jsem k náměstí lidé čekající na autobus se dívali jedním směrem ztrnulí hrůzou. Zvolnil jsem a ruce se mi chvěly na volantu. Trvalo jen několik mžiků než se všechno rozhýbalo. Takhle nás civilizace propaluje zkraty do našich vnitřních krajin.
Lidé už zase chodí strach snad nikdy nebyl všechno je normální. Ulicí běží obrovský pavouk a kusadly přeštipuje mladé lipky. Lidé se tisk¬nou do výklenků a ti šťastnější v tramvaji. Vyděšenými pohledy sledují let eskadry obřích nůžek pronásledující prchající chodce.
Natíral jsem kredenc vztekle barva se mstila a sté¬kala kam neměla taky ředidlo se pařilo. Nechtěně jsem fetoval. Ležím v posteli s vysokou horečkou konsilium doktorů nevěřícně protřepává teploměr. Plašivými pohyby hasí doutnající pokrývku. Potápí mě do ledové řeky - zkou¬šejí hypotetickou novinku. Klesnu u břehu na dno a křečovitě se zachytím olšových kořenů. Potápěč se mnou měl spoustu práce a stejně mě z vody vytáhl mrtvého.
Zmatkovali. Líbavě mi dýchali do krku měl jsem co dělat abych se nesmál jak to lehtalo. Technik u přístrojů si piloval nehty pak všechno vypnul a něco utahoval. Dohadovali se div ne boxováním zatímco mi zuby drkotaly zimou. Radostně volali: Konečně! Žije! To byla poslední slova která jsem slyšel před smrtí.
Visela nade mnou jablka jako kozičky patnáctileté chtěl jsem se vymočit do trávy ležel tam pes. Zaplakal jsem osamělostí. S mnoha moudrými ale mrtvými vedu už dlouho rozhovory. Někdy jsem z toho podchlazený jako bych buzeroval ledovec. Utíkám potom za nemoud¬rými ale živými.
Hulákám do sklepního okénka kde v prostoru zú¬ženém parovodem poskakují dva za pingpongovým sto¬lem. Pěšinka se neomylně vine městskou džunglí k demižonu vína. Ráno je nemyté a nečesané. K záchodové míse svítí zelená. Demižon duní prázdnotou.
Chvilka ticha nechala zaznít podkovám. Vyhlížím kdo k nám jede. Na kozlíku parta ve dvou zpitá do němoty. Koně jdou popaměti v bzučení much. Vzlétly z hromady zahníva¬jících rybích hlav. Blíží se hladový pes. Teď někdo vy¬křikl vztekle žensky s lamentací. Nešla po silnici smrt? Mouchám se kovově lesknou křídla a na dvorku liják. Chvilku i strach že někdo fotografuje bleskem. Nejdůležitější je déšť protože prší už milióny let. Já teprve sedmačtyřicet. Pršíme všichni někdy od kolen dolů jindy od pasu nahoru. Proměněni do tekutosti prahmoty bubláme v okapech.
Zase jsou tady mouchy jakoby je někdo vrátil že mě špatně zmapovaly. Lezou po modrých šponovkách a nevědí že to jsou kalhoty po tchánovi. Nevědí o něm nic já o trošku víc. Zbytečně něco mouchám vysvětlovat. Lezou po něčem co považují za hory a smradlavé doly a zatím to jsou kalhoty po tchánovi. Mrtvém sebou samým odneseném.
Kdysi jsem miloval matku na délku pupeční šňůry. Jak je tomu dnes? Sedím s tátou u nemocniční postele drží ji za spící ruku. Spí i slova vyřčená za padesát let. Lesem běhají černí ptáci s bílými náprsenkami . Zlobně nahlí¬žejí za duby na lidi si zatím netroufnou.
2 názory
Hned od začátku si říkám, že se do toho nemohu začíst. Možná je to kvůli nedostatkům v interpunkci -- hned první věta je špatně čitelná (...Přijížděl jsem k náměstí lidé čekající na autobus se dívali...) Tohle asi není text pro mě, říkám si po přečtení dlasích dvou odstavců, přeskakujícú z tématu na téma. Přeju lepší čtenáře.
Poeticky vnímáš a píšeš, nejspíš poezii v próze - ale bez interpunkce je čtení hodně obtížné, navíc se spoustou roz - dělených slov... takhle to asi moc lidí nebude číst.