černí andělé

Nikdy jsem nebyl žádnej povaleč, makám od šestnácti jako barevnej, ale to se už dneska nesmí říkat. Bydlím ve svým a holky už jsou dávno pod čepcem, za chvíli budu dědek . Jedna je na Floridě, druhá v Německu. A víš, že hrály házenou – černý andělé. Až jsem o ně měl strach, jak lítaly vzduchem… ale pyšnej jsem byl, to zas jo… a pak je rozfoukal život do tramtárie. Doma jim bylo těsno, jako je teď mě.  Nájemníci nade mnou včera zkoušeli vodu a dneska mají mejdan,  asi slaví, že tu potopu přežili ve zdraví. Musím vymalovat a držet hubu, abych nebyl rasista.   
A kafe si dáš? Mám pravý turecký, pít se to moc nedá, ale lepší nemám. Možná trochu rumu bych tu vyšťoural, ale ty řídíš, tak sorry.  Já už dávno neřídím,  možná kdybych sehnal tank, tak bych možná… nebo nafukovací auto, že by se všichni ti magoři ode mě odráželi… 
Nechutná ti? Mě už taky moc ne, ale mám zase ideální váhu, žádný tuky. Kdo to kdy viděl – plný krámy a nic k žrádlu…