Chvíli pouhou

Ať pochopí, kdo má, ať poslouchá, kdo nechápe, ať pochopí, kdo poslouchá…

„Nevím, jestli si mě ještě pamatuješ,

jeli jsme spolu metrem.

Nechceš někdy někam zajít?

Něco už by se vymyslelo.“

 

Zapomenout bych nemohl,

ač ta cesta byla krátká,

ten okamžik,

do paměti se vryl.

 

Jak dlouho tam však vydrží,

když vše už je teď pasé?

Obnoven trval chvíli pouhou

a už šel zase dál.

 

Můj život byl jím narušen,

jak vichřicí, co kvílí.

Ale už se pomalu navrací

zpět do starých kolejí.

 

Kolik mi to času vezme,

hádat neodvažuji se,

Ale vždyť vše trvalo krátce,

i léčba rychlá bude…

 

24.4.2002

Praha

 

 

---