Napořád

Je tiché ráno a zpívá z luk tráva
hvězdy již v květech barvami hoří
se světlem prvním teď přichází zpráva
že cesty ústí tam nahoře v modři.

Ať obzor bez konce tě jíti přiměje
přes mosty z hlubin jen a ptačích per  
v oblacích dveře jsou nebeské veřeje
otevři a projdeš do jiných sfér.

Zde vítr stín vrhá a tmou se zachvěje
a těžká jak kámen je duše zas
a slov jen padají k zemi ty krůpěje
jak padá na poli pod tíhou klas.

Tak zavři oči a dej vyrůst křídla
na místech doteků mých ze svých zad
a vzhůru do mraků bílých jak křída
za mnou se napořád do výšek vrať.