Čtyři roky utrpení

Tak tohle je mé druhé dílko a zatím jediné, které jsem psal bez čajové euforie, takže uvidím, pište, kritizujte. Jo, a ty 4 roky utrpení - to není zrovna škola (V tomhle případě).

Tabule černá a bílá stěna, co to však oko koutkem skvrní? hlava rozmazaná, naježená, oči jdou šedrem, zrak se kloní. Hlavu opačným směrem odvrátím, bych síle nadzemské se ubránil. Však v mysli co zřel bych si vybavím a mozku puls ucítím na pár chvil. Obraz tak ostrý a jasný, v oblačcích páry jemné stvoření. Sen ladný a krásný, to jsou ty čtyři roky utrpení. Pozornost v prázdnotě je ztracena, zbytečné mysl vědou dusit. Chtíč stoupá a duše je zvrácena, Marné je kdy však cokoli zkusit. Alespoň pohled dopřeji sobě, jak snadné je hlavou otočení. V mozku je temno, tělo jak v hrobě, tohle ty čtyři roky utrpení.

---