Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBez citu touhou zmírám
Autor
klasik
Kdo ví, z kterého konkrétního pocitu tato báseň vychází, pomlčte, prosím. Nebuďte indiskrétní.
A těla žen jsou rozkošná a sladká
když mládí bouří v krvi bezcitné
a cesta k nim je snadná tak a hladká
a náhle srdce ze sna procitne.
Vzduch vlhký je a venku už se stmělo
mé mládí se mnou prudce hovoří
toužebným vzruchem chvěje se mé tělo
ale mé srdce, ne, to nehoří.
Milenci spolu alejí jdou temnou
omamnou vůni vydechuje sad
snad našel bych tu, která by šla se mnou
ne, neumím už ani lásku lhát
Lži moje mrou než byly vysloveny
pohledy lhavé duši pokoří
mně stýská se po teplých loktech ženy
ale mé srdce, ne, to nehoří.