Pro Tebe,M. - po kolikáté už...?!

Prolog bude asi delší než bázeň samotná.

Byl jsem týden mimo - mimo své tělo,mimo svět,mimo vesmír...

A v ponedělí v návratu k normálu jsem Tě nepotkal. Částečně záměrně.

Nicméně mé myšLenky mě neustále přivádějí k Tobě,má Paní z níž mám neklidné spaní...

A vůbec všechno.

Já nevím jak to ten Bůh/Vesmír vůbec dokáže zařídit,aby se dělo to,co se právě děje....Neb nevěřím,že je to jen náhoda....

V úterý už jsme se potkali.Já Tě sleduji vždy,i když Ty o tom NIKDY nevíš! Viděl jsem Tě kráčet po chodníku_ (A VIDA - DALŠÍ ZÁPIS DO DENÍKU!!!) _ a říkal jsem si - uniknu Ti,jenže Ty chodíš úděsně rychle! A tak se opět za mnou ozvalo : Benetka,počkaj!!! Jak bych mohl nevyhovět....?!?!?!

No a potom...

Já ve své malosti

Ty ve své KRÁSE

Já...Plný marné Lásky

A Ty...

Nepřipravena na otázky...

Ty na Venuši

A já,jak jinak...?

Na Marsu.

...

Dnes,když jsem Tě odbil po hlase jen tak jakoby nic...!?!?!?

Dnes jsem si uvědomil o to víc to,jak jsi křehká a zranitelná,když neznáš a netušíš souvislosti_

A pak jsem si to vyčítal - že jsem byl tak strohý a příkrý....

Protože prostě Ti nemohu říci věci tak jak se mají......

A Ty

Ty jsi tak

NEUVĚŘITELNĚ

Smutným hlasem odpověděla :

Vďaka.