Naproti

Ticho je na nebi a v květech zvoní
odbíjí srdce mé vteřiny též 
a rosa na ostří trav slzy roní
ve stopách, kterými naproti jdeš.

A přitom zdáš se mi ještě tu noc 
teprve přišel mne obejmout sen
ve tmě jež černá je tak jako hrob
dokud tě světlo mé nevzbudí v den. 

Na špičce tančí list a hraje podzimem
již ptáci nahoře slétli se v pruh  
a já se dívám, že tvář šedne ozimem 
čas spěchá uzavřít jen další kruh.

Jak strážce zrcadel dívám se na sebe
pohled ten jak kámen do hloubky padá
až tam kde končí zem a hoří nebem
toužím tě políbit uštknutím hada.