Padnem

Jsme dopisy v láhvi 
jsem možná báseň snad 
a kdo napsal mne nevím 
však sám umím tebe psát.

Doteky i stínem zamyšlených slov
z nichž se soumrak rodí uvnitř zdí a stěn
a kde jazyk jako rozpálený kov
šeptá věty ticha, jména snů a změn.

Tak se právě stanem a nic nás nerozdělí 
ani ráno s kterým prodavači novin
natahují ruce pro drobné k dospělým
a my čtem si v očích zprávy svých mlhovin.

A jediná věčnost je právě tato chvíle
odlomí se s námi půda země času
a my padnem v hloubku do propasti bílé
kde beránky vteřin na břiše ti pasu.