Hoří

Rozlil se malíři po nebi karmín

z palety ukáplo zlatavých hvězd

a tolik barev je v obrazech na zdi

že se snad nedají v té chvíli snést.

Hoří v nich uhlíky stínů a slunce

pavučin stříbrné záblesky nám

kreseb jak otisků tepu na strunce

a pokoj černý je ze tmy ten rám.

A my jak sousoší ztrácíme tvář

vlasy tvé vlní se prameny hadů

a jazyk v ústech tich vydává zář

teď čas nás objímá rukama chladu.

Nedám mu ze sebe dne ani vteřinu

nasypu do tebe zrnka má písku

a až noc odbije poslední hodinu

otoč jen hodiny jak čistou misku.