Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Z minulého života

Výběr: a2a2a
16. 10. 2019
16
13
1279

 

Vezeš mne domů - konec vycházek.
Svět se zpomaluje,
zpomaluje, 
zpo
ma
lu
je...
Až nakonec stojí
před mým pokojem
ve druhém patře
středoškolského internátu.
Sem už můžou jen přislušníci
něžného pohlaví.
“Diky a čau zítra!”
Svět se začíná roztáčet
a ty mizíš v jeho zaoblení.
Ženské patro,
mužské patro.

Takhle byla tenkrát jasně daná pravidla.
Bylo snadné se v tom vyznat,
nosit v kapse klíč 
a průkazku.

“Až mi bude osmnáct, 
budu se sem vracet, jak budu chtít!”

“A nakonec se stejně všichni odstěhujeme na privát
a ty klíče budou víc než postel a tři šuplíky.”

“Patra se smíchají do sebe a nebude žádný výtah,
žádný převozník mezi břehy”

Hranice světů.

Jen si teď vůbec nemohu vzpomenout, kde byla,
když ji po letech hledám.

- Tenké nitě trička
- Touhy měkké, jak zralá broskev


13 názorů

Hromtom
14. 09. 2021
Dát tip

Internáty a koleje, to je svět... 

Dobrá báseň 


Štírko - děkuji :)


Štírka
17. 10. 2019
Dát tip

(oprav si překlep :  byla... pravidla... ) Tohle dílko je ukázka, jak se volné verše vlastně stávají minipříběhem, spíš prózou... Pěkná procházka intrem a časem...


Díky za zhodnocení :)


Norsko 1
16. 10. 2019
Dát tip

Broskev se mi líbí. Umíš to podat


Chaz
16. 10. 2019
Dát tip

Krásný



dadadik
16. 10. 2019
Dát tip

pěkný :)


Zní to celé až do konce tak banálně a zatím je to tak působivé. Nejspíš to bude ze života.


Děkuji! :)


Danny
16. 10. 2019
Dát tip

dobře napsáno


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru